Kolik jsme ochotné utratit za krásu? | A proč to vůbec děláme?

Nedávno jsem přemýšlela, jak je to vlastně s rolí ženy ve společnosti. Máme to těžké nebo naopak lehké? A jak to, jak je vnímána naše postava, ovlivňuje nakonec naši psychiku? Když jsem zhlédla videorozhovor s Kristýnou Dolejšovou, autorkou projektu Za normální holky, řekla jsem si, že se k této tématice chci také vyjádřit.

Kolik nás stojí být krásné?

Z mého pohledu, z pohledu osmnáctileté ženy, je na nás kladený obrovský tlak. Položte si se mnou otázku, kolik peněz jsme ochotné utratit pro to, abychom vypadaly hezky. Kupujeme si drahou kosmetiku, drahé oblečení, drahé časopisy, které jsou plné rad, jak být hezčí. (To že většina těch věcí, stojí původně miniaturní zlomek ceny, a přesto jsme ochotné za onu věc zaplatit, je už jiná kapitola.) A máme nakonec o to větší cenu, když na sobě máme podprsenku z Victoria Secret a rtěnku od Macu? Ne. Budeme si to přesto kupovat? Ano.

Proč jsme ochotni za krásu tolik utrácet?

Možná se nabízí napsat, že to jsou muži, kdo nás k tomu nevědomě nutí, ale myslím si, že jde mnohem víc o ženy. Ženy mezi sebou stále soupeří a z toho pramení ten největší tlak. To zapříčiňuje, že stále utrácíme za věci, co nás dělají krásné. Muži nás často mají rádi, takové jaké jsme (pokud to mají v hlavě v pořádku). Neházela bych vinu jen na ně.

A pak je tu další problém. Jsme souzeni. Přijde mi, že jakkoliv žena vypadá, je za to nakonec stejně odsouzena. Obléká se obyčejně, je tuctová. Obléká se podle poslední módy, je namyšlená. Je tlustá, je ošklivá. Je hubená, je ošklivá. Drží dietu, je trapná a měla by si víc užívat života. Jí hodně, je prase. Leží doma na gauči, je líná. Chodí do posilovny, hraje si na fitness girl a nemyslí na nic jiného. Není to smutné? Proč nám dá okolí sežrat úplně všechno, ať už se svým tělem něco děláme nebo ne.

Jsou tedy dvě věci, jež nás nutí utrácet za “zkrášlovače”. Naše neustálé se srovnávání s ostatními a to, jak jsme souzeni druhými.

zdroj obrázku: https://nygal.com/body-positive-instas/

Je to jen o vzhledu?

Celou dobu uvažuji jen o vzhledu, možná bych měla zabrousit pod povrch a začít se bavit o jiných kvalitách, které žena může mít. Ale mám pocit, že právě u vzhledu všechno začíná. Cítím to sama na sobě. Mám problém s nabíráním váhy, takže jsem celý život spíš hubená. Když se mi někdy podařilo přibrat nějaké to kilo, hned jsem se cítila líp a mnohem sebevědomější. Stejné to je, když se hezky obléknu. Náš vzhled je původcem našeho sebevědomí, a naše sebevědomí a sebedůvěra je to jediné, co nás může dovést k určitému cíli. Možná to tak není u každé, ale u mě to prostě takhle funguje.

Výsledek obrázku pro vykřičník pngCokoliv jsem napsala, nemělo vyznít tak, že by se žena neměla o sebe starat a snažit se být hezčí. To bych popírala jeden z ženských rysů. Co by se na tom ale, dle mého názoru, mělo změnit, je to vzájemné srovnávání a souzení. Zkrátka aby příčinou našeho utrácení nebyli ostatní ale my samy.

Jaký je váš názor?

Zmínila jsem se o tom mému příteli a ten mi řekl, že má jinou teorii. Myslí si, že to možná tak ve skutečnosti vůbec není. To, že náš vzhled stále někdo kontroluje a poměřuje, prý existuje jen v naší hlavě. Co vy si o tom myslíte? Tlačí nás k tomu být krásné společnost, nebo si ten tlak vytváříme samy ve svých hlavách?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *