Není úvod jako úvod

Dnes v noci se mi zdál sen. Seděla jsem u kulatého stolu s několika dalšími lidmi. S velkým nadšením jsem něco vyprávěla. Oči mi svítily pobavením ze své vlastní historky. Ale osoby začali postupně odcházet, bez omluvy, bez udání důvodu. A tak jsem v místnosti zůstala jen já společně s jedním posledním člověkem. Moje vyprávění se vytratilo do ticha.

A to je nejspíš ten důvod, proč jsem psala a opět píšu blog. A nejen blog, často si píšu i sama pro sebe pouhé deníkové zápisky, příběhy nebo básničky. Beru to tak, že čím méně mi bylo naděleno talentu v mluveném projevu, tím lépe se vyjadřuju psanou formou.

Blog jsem si založila, protože chci poslat dál svůj názor, svoje historky, které možná některým lidem nepřijdou příliš dechberoucí, a já se ani nedivím, jak by mohly, vždyť jsou taky naprosto obyčejné.

Ano, sice považuji své příběhy a názory za naprosto obyčejné ale to rozhodně neznamená, že je můj život všední a nic neříkající. Už to, že žiju, je vlastně jeden velký zázrak tvořený z tisíce malých zázráčků, které postupně objevuji cestou svým životem a ukládám na dno svého srdce.

Žijeme ve světě zdánlivě naplněném nebezpečím, lží a nenávistí. Já si ale myslím, že není třeba se bát, lhát a nenávidět ale ani být hrdinou, bojovníkem za pravdu a všechno nebo každého milovat. Podle mě, jako někoho, kdo nemá rád extrémy ani v názorech ani v životě, je důležité najít rovnováhu. A jediným klíčem k nalezení rovnováhy je vědění, že máme NA VYBRANOU.

2 thoughts on “Není úvod jako úvod

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *