Dub 252020
Proč hledat rovnováhu mezi inspirací a vlastní tvorbou?

Často při přemítání nad životními otázkami narážím na tu samou odpověď. Ať už jsou to kompromisy ve vztahu nebo vyvažování produktivních činností a odpočinku, vždy dojdu k závěru, že je potřeba hledat ve věcech rovnováhu. Vlastně si myslím, že život je celý o hledání rovnováhy. A čím víc se od ní oddalujeme, tím hůř se nám žije. Celé naše počínání je vlastně pouze kolísání okolo rovnovážného bodu, jehož polohu ale nedokážeme přesně určit. Rovnováha je tedy naším cílem snad v každé oblasti života. Musíme neustále vyvažovat naše chování, nálady, rozhodování nebo vztahy, abychom se vyhnuli situacím, které mohou být nepříjemné jak pro nás, tak pro ostatní lidi kolem nás.

V tomto článku chci představit jednu z oblastí, ve které je rovnováha zkrátka nevyhnutelná, a pokud se od ní vychylujeme, necítíme se obvykle nejlépe a náš život nám může přijít nenaplněný. Důležité je si uvědomit, že rovnováha není pro každého ve stejném bodě, tudíž je to cesta pro každého z nás rozličná, ačkoliv všichni čelíme stejné výzvě.

Rovnováha: Konzumace vs. vlastní tvůrčí činnost

Nedávno jsem si uvědomila, že naprostou většinu času trávím konzumací obsahu kolem mě. Čtu knihy, co někdo napsal, poslouchám hudbu, co někdo složil, navštěvuji blogy, co někdo tvoří nebo sleduji fotky na sociálních sítí, které kdosi nafotil. Sociální sítě tuto bezbřehou denní konzumaci umocnily a pro spoustu lidí je těžké najednou začít produkovat něco svého. Buď proto, že u nich na vlastní tvorbu nezbývá čas, protože neustále několik hodin denně vstřebávají tvorbu jiných lidí. Nebo protože sledování profesionálů v dané činnosti je někdy nečekaně demotivační, protože máme pocit, že my tak dobří nikdy nebudeme.

Na druhou stranu sami a bez inspirace z tvorby druhých lidí bychom to daleko nedotáhli. Skrze internetový obsah máme možnost se neustále vzdělávat a zlepšovat se v tom, co nás baví právě prostřednictvím druhých lidí. Jakmile bychom se věnovali jenom naší vlastní tvorbě, nemohli bychom růst tolik, jako když se inspirujeme u druhých. Není tu samozřejmě řeč o kopírování. Inspirací míním vidět někoho používat určitou výtvarnou techniku a tu pak použít k vlastnímu zdokonalení, nikoliv vytvořit stejný obraz.  

Proto je potřeba hledat neustále rovnováhu mezi konzumací a vlastní tvůrčí (nebo jakoukoliv jinou) činností. Na světě jsou neuvěřitelně inspirující lidé, ale je nám to k ničemu, pokud se uzavřeme do světa druhých a nedokážeme z něj vystoupit. Jinými slovy, neustálým sledováním videí, jak udělat stojku, se stojku nenaučíte. Ale bez podobných návodů vám může trvat mnohem déle, než ji zvládnete provést správně.

A kde je čas na odpočinek?

Podobně musíme vyvážit i čas, kdy se budeme věnovat produktivním činnostem a kdy raději zvolíme odpočinek. Spousta lidí tíhne spíše k odpočinku a pak celé dny nedělá vůbec nic, ti druzí si zase dopřejí odpočinek jen velmi málo. Pro naše psychické zdraví je druhá možnost o něco horší než první. Pokud budete příliš tlačit na pilu a chtít vše perfektní a včas hotové hrozí, že takové břemeno na sobě dlouho neutáhnete a může dojít k tomu, že syndrom vyhoření či jiné psychické potíže se o vás budou nelítostně pokoušet až nad vámi vyhrají.

Občas vypnout a ničemu se nevěnovat, nic nevyrábět, nikde se neinspirovat je pro některé lidi obzvlášť obtížné. Musíme si ale uvědomit, že jistou dávku odpočinku potřebuje každý z nás. Samozřejmě, že i odpočinek znamená pro každého něco trošku jiného, proto někdo otevře román, jiný zajde na pivo s přáteli a někdo si pustí seriál. Důležité ale je na chvíli vypnout mozek a nechat tělo, aby se uvolnilo.

Jak toho ale docílit?

Bohužel nedokážu nabídnout perfektní univerzální návod pro všechny, kteří mají potíže s nalezením rovnováhy. Je potřeba se sledovat, snažit se si sám sobě porozumět a když se cítíte unaveně nebo vás opouští elán a entusiasmus, možná je čas si chvíli (třeba i jeden celý den) odpočinout.

Plánujte si odpočinek! Při sepisování plánů na další den či týden si nezapomeňte naplánovat také, kdy a jak si odpočinete. Nebojte se ani odložit plány na další den, nemusíte stihnout všechno, co si umanete. Jistě mi dáte za pravdu, že není nic horšího, než se večer cítit provinile, protože jste nestihli, co jste chtěli. Nezapomínejme, že týden dovolené jednou za rok našemu tělu jako odpočinek stačit nebude. Nic se ale nesmí přehánět, všeho moc škodí, a odpočinek není výjimkou. A jsme zase u té rovnováhy.

Přeji mnoho úspěchů na vaší cestě.

Pokud se vám článek líbil, přihlašte si odběr:



Reader Comments

Write a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.