“Nejošklivější žena světa” to je heslo, pod kterým naleznete jméno Lizzie Velasquez. Myslím, že každý z vás se již někde s jejím portrétem potkal. Na první pohled nejspíš nikdo nenazveme Lizzie krásnou, ale pokud vezmeme v potaz otázku, v čem vlastně pravá krása spočívá, je Lizzie jednou z nejkrásnějších žen na světě. Ne kvůli jejím tenoučkým končetinám, ani kvůli vystouplým lícním kostem, nýbrž proto kam až se dostala a jak se dokázala vyrovnat se svým handicapem. Ta obrovská síla, která se nachází v tak drobném těle, to jí dělá tak krásnou.
Lizzie by měla být inspirací pro každou ženu a dívku, která není spokojená se svým vzhledem. My ženy máme tendenci na sobě stále objevovat chyby a snažit se je zamaskovat jak to jen jde. Necháme onu nepovedenou věc, aby nás definovala. Nechali jsme míry 90 60 90 definovat krásu. Nechali jsme krásu definovat čísly. Jak nesmyslně to zní. Pokud ale namítnete, že svět je hezkým lidem nakloněn, nebudu s vámi souhlasit. Svět je nakloněn především lidem, kteří si za něčím jdou a s láskou se něčemu věnují a tím si ho vlastně na svou stranu vlastní sílou naklání.
To je to, co dělá každou ženu krásnější. To jak se usměje, když ji něco potěší. To jakou jiskru v sobě má, když mluví o něčem, co miluje. To, když o sebe pečuje a má se ráda. Zní to jako klišé, já vím, ale i tak to může pomoci nejen vám, ale i mně. Protože jak říká Lizzie na přednášce Ted talks – zamyslete se nad tím, co vás definuje. Opravdu to není počet kil, křivý nebo rovný nos nebo blonďaté vlasy. Je to to, co milujete, co jste dokázaly, a o čem sníte.
Ale udržet si zdravé sebevědomí v době sociálních sítích je celkem slušnou výzvou. A to mluvím z vlastní zkušenosti. Denně máme možnost sledovat životy jiných lidí, jejich úspěchy, jejich vzrušující zážitky, a často taky krásné tváře. Což by mohlo být do určité míry motivující a inspirující, ale v tak velkém množství zde nastává spíše opačný efekt. Což vlastně nedávno přiznal i sám Facebook „Z dostupných studií vyplývá, že dlouhodobé pasivní přijímání informací o druhých bez reálné komunikace vede k zhoršování sebevědomí.“
Krása je relativní pojem podobně jako pravda, snad proto se často umělci snaží hledat krásu ve všem, i v tom naprosto obyčejném. A proto má každá z nás šanci stát se krásnou. Není to vlastnost s kterou se narodíme, je to něco, co držíme v rukou a záleží jak s tím naložíme.
Pravdivý článok, škoda, že svet je zameraný v dnešnej rýchlej dobe hlavne na prvé dojmy, ktorých väčšinu vytvára práve vzhľad. Ale tak možno raz postúpime dostatočne, nie je to na zlej ceste 🙂