Dovolte si nedokonalost. Jak porazit perfekcionismus?

Neuskutečněné sny, nefunkční vztahy, zahořklá nespokojenost, prokrastinace a neutěšený pocit vlastní hodnoty. To jsou hlavní dopady perfekcionismu. Naše marná snaha být dokonalí v nedokonalém světě nás zevnitř pomalu ničí. Jak se zbavit perfekcionismu a dovolit si být nedokonalý?

Jedničky ve škole. Fit těla na sociálních sítích. Tlak na výkon a vysoké nároky. Není divu, že má tolik z nás sklony k perfekcionismu. Dalo by se říct, že touha po dokonalosti je nemocí dnešní společnosti. Zhoršuje nám kvalitu života, stojí v cestě ke štěstí a bolí nás na duši i na těle. 

Co se v článku dozvíte? 

• Proč není perfekcionismus pozitivní vlastnost 
• Jak dopadá perfekcionismus na duševní zdraví
• Jak je to doopravdy s (ne)dokonalostí?
• Jak s perfekcionismem účinně bojovat?

Pojďme se blíže podívat na to, proč není perfekcionismus v žádném případě vstupenkou k úspěchu a jak si konečně dovolit nebýt perfektní.

Perfekcionismus není cesta  

V dnešní společnosti, která klade velký důraz na výkon, se skoro zdá, že je to jedině dokonalost, která je zárukou úspěchu. Děláme maximum pro to, abychom byli co nejproduktivnější a nejefektivnější a nespokojíme se s ničím míň než s perfektním výsledkem. Blížíme se ale tak opravdu vysněnému cíli? Překvapivě ne. 

Podle výzkumů nevede perfekcionismus k vyšší produktivitě ani efektivitě a naopak nám dláždí cestu k horším výkonům. Vzbuzuje v nás nespokojenost, ničí sebevědomí, zvyšuje citlivost vůči chybám a způsobuje prokrastinaci. Má negativní vliv na pracovní a studijní výsledky, okrádá nás o radost z hotové práce, stresuje nás a vyvolává pocity méněcennosti. 

Perfekcionismus tedy není ani zdaleka pozitivní vlastností, jak se často prezentuje, a v žádném případě neústí v úspěch ani štěstí. Čím více po dokonalosti toužíme, tím víc se jí paradoxně vzdalujeme.

Perfekcionismus a duševní zdraví

Perfekcionismus se sice tváří jako náš kamarád, který pro nás chce jen to nejlepší, ve skutečnosti nám ale pomaloučku dávkuje jed. Místo radosti přináší spoustu stresu a nespokojenosti ve všech životních oblastech. Navíc výrazně dopadá na naše duševní zdraví.

Studie prokázaly spojitost perfekcionismu s:

• úzkostmi a depresemi
• sebepoškozováním i sebevražedným chováním 
• syndromem vyhoření
• obsedantně-kompulzivní poruchou
• workoholismem 

Perfekcionismus nám v krátkodobém horizontu možná opravdu přináší úspěch a uznání, po kterém toužíme, bere si za to však daň ze všech nejvyšší – naše duševní zdraví. 

3 pravdy, které zaručeně šokují každého perfekcionistu

Neumíte si odpočinout, máte pocit, že neustále selháváte, úkoly raději odkládáte a žádný úspěch pro vás není dost dobrý. Poznáváte se? Pak je načase, abyste začali na svém sklonu k perfekcionismu pracovat. Prvně si ale musíte uvědomit, že dokonalost vlastní není nic, po čem se vyplatí prahnout. Proč?

Pravda: Nižší standardy neznamenají horší výsledky.

Perfekcionisté jsou přesvědčeni, že čím vyšší nároky na sebe budou klást, tím lepších výsledků dosáhnou. Prokazatelně nás však touha po dokonalosti oné dokonalosti nepřibližuje, ba naopak. Pokud tedy připustíme, že nic nikdy nebude dokonalé a přestaneme dávat do všeho víc úsilí, než je opravdu třeba, možná nakonec paradoxně dosáhneme lepších výsledků. Přestaneme se totiž tak moc zaobírat zbytečnými detaily a navíc v úkolech neutopíme svou příčetnost.  

Pravda: Lidé vás budou mít rádi, i když nebudete dokonalí. 

Perfekcionismus se netýká jen práce nebo studia, ale i osobních vztahů. Mnoho z nás má pocit, že když nebudeme dokonalí, ostatní nás nebudou mít rádi. Pravda je ale taková, že lidé milují navzdory chybám. Když se bojíme zranitelnosti, straníme se tak vlastně i lásky, protože dokonalost je antitezí intimity. Copak vy nemáte rádi své blízké jen proto, že mají své chyby? 

Pravda: Dokonalost je iluze.

Dokonalost je iluze a dobrý výkon je subjektivní. 

Pravda je taková, že:

• Všechny páry se hádají
• Všichni lidé občas pochybují o svých životních rozhodnutích 
• Všichni jsou nervózní před veřejným vystoupením 
• Všichni si někdy připadají méněcenně 
• Všichni se občas zakoktávají nebo volí špatná slova
• Všichni zažívají denně trapné sociální situace, bezchybné dialogy existují akorát ve filmech
• Všichni jsou na tom občas špatně duševně – prožívají negativní emoce, úzkosti a stres z nahromaděných problémů

Pokud v jakékoliv z těchto oblastí toužíte po absenci problémů a hladkém průběhu, VŽDY se nakonec dostaví zklamání. Proto je touha po dokonalosti tak bolestivá, nikdy se totiž nenaplní.

Jak si dovolit nebýt dokonalý?

Přemýšlejte nad tím

Perfekcionismus se poráží těžko. Ale už to, že čtete tento článek, je prvním krokem k úspěchu. Uvědomte si, kdy dáváte do svých aktivit mnohem více úsilí, než vyžadují. Pamatujte, že laťka je vždycky níž, než si myslíte. Možná vám stačí půlka vložené energie a váš výsledek bude stejně tak dobrý. Zkuste to.

Zkuste si být nedokonalý

Pokud patříte mezi perfekcionisty, představa chyby vás pravděpodobně děsí. Zkuste jít v životě nedokonalosti naproti a udělejte chybu naschvál! Oblečte se nevhodně, odpovězte špatně, odevzdejte polovičatý úkol. Že se vám jen z té představy ježí vlasy na hlavě? Nemusí. Zjistíte, že si vašich chyb vlastně nikdo ani nevšimne anebo je hned zapomene. 

Zařaďte rozumnou míru apatie

Perfekcionismus vzniká, když nám na něčem hodně záleží. Může to být práce, škola, vztah nebo třeba sportovní výsledky. Nenechte úzkost přesvědčit vás, že vaše štěstí na něčem z toho závisí. Zkuste si říct, že vlastně zas o tolik nejde. Čím míň vám bude na věci záležet, tím méně stresu s sebou přinese případná chyba. 

Pochvalte se za úspěch 

Uběhnete 5 km a vyčítáte si, že jste jich nedali rovnou 10? Zpomalte. Pochvalte se za svoje malé úspěchy. Je to těžké, ale je to schopnost, která se dá naučit. Stačí jen začít uznávat i jiné typy úspěchů, než ty, které si napíšete do životopisu. A vědomě si to opakovat pokaždé, když si vnitřně začnete nadávat.

Nebojte se chybovat 

Když Kryštof Kolumbus vyrazil hledat novou cestu do Indie, udělal chybu a omylem “objevil” Ameriku. Jeho neúspěch byl ale nakonec úspěchem. Kam tím mířím? Hnát se za dokonalými cíli dává asi takový smysl jako plakat nad objevenou Amerikou. Myslete na to, že i vaše chyby vás mohou dovést na zcela nové světadíly. Není třeba se jich bát.

Chtěli bychom objevovat Ameriky bez chyb, dokonale. Takové cesty jsou však jen málo radostné, naopak vyčerpávají, bolí a zbavují člověka pestrosti života. 

Skutečný život a štěstí, po kterém prahneme, najdeme jen těžko ve vyměřených liních perfektní reality. Leží totiž daleko od mezí dokonalosti. 

Jsme mořeplavci. A cesty objevitelů bývají klikaté, ale krásné.

A jak zvládáte svůj perfekcionismus vy?