Sedím na své vlastní zahradě, sluníčko příjemně hřeje. Upíjím skořicovou kávu a přemýšlím nad obsahem nového článku. Je klid, jenom ptáci zpívají a z nedalekého sídliště je slyšet křik hrajících si dětí. Nebýt okolností, připadám si možná šťastnější, ale i přesto, že i mě se situace citelně dotýká, si plně uvědomuji, že mám obrovské štěstí. Obrovské štěstí, že se můžu nadechnout čerstvého vzduchu, nemuset se bát, že ohrozím svou rodinu a věnovat se tomu, co mně přináší radost. Zdravá psychika je klíčem ke zvládání nepříjemných životních situací, které nás mohou potkat. Jak o ni pečovat v době koronavirové? Co dělat, abychom se z toho nekonečného pobytu doma nezbláznili? Na to odpovídá tento článek.
Když se omezuje svoboda, bolí to
Nemoc na nás dopadá jako prudký déšť, ničí životy, ničí prosperitu a blahobyt a bere lidem jejich sny. Je snad nemožné neslyšet denně nové zprávy. Děsivé prognózy se na nás valí ze všech stran a my nevíme, jak máme reagovat. Chce se nám křičet, hledat viníka, zlehčovat riziko nemoci a není divu. Ještě nikdy za novodobé historie nám nikdo nezakazoval přejít hranici, otevřít podnik nebo vidět rodinu a přátelé. Nikdy jsme nebyli nuceni poslouchat denně, kolik lidí zemřelo na nemoc, která se zákeřně snaží dostat každého z nás.
Je přirozené, že máme strach. Možná ne z nemoci, která má u drtivé většiny lehký průběh, ale z opatření, které trvají dlouho a které omezují naši svobodu. V tom asi všechno tkví. Když se lidem bere svoboda, byť z ochrany veřejného zdraví, bolí to. Možná bychom tak jako tak trávili tyto dny na sedačce u televize, ale fakt, že nám to někdo přikázal, že nám byla odepřena spousta možností a že jsme si tohle všechno sami nezvolili, to bolí. Nikdo z nás si tuto situaci nevybral a nikdo z nás ji také bohužel nemůže změnit. Jediné, co můžeme změnit, co je opravdu v našich rukách, je náš postoj.
Psychika a karanténa
Ze začátku to pro mě bylo hodně těžké. Nemohla jsem se smířit s tím, že denně umírají stovky lidí a já jsem zavřená doma a musím tomu přihlížet. Často jsem brečela, bylo mi líto všech dotčených lidí, televizní reportáže z Itálie mi rvaly srdce. Izolace s koncem v nedohlednu psychice určitě nepomáhala. Jak se po takové době strávené doma má člověk vrátit mezi lidi? Jak se mám znovu adaptovat na život mimo domov, na který jsem si už postupně zvykala? A jak to bude s naším vztahem, když přítel bude muset odjet do Německa zpátky do školy?
Věřím, že spoustě z vás je v těchto nezvyklých časech úzko. Každého se to nějakým způsobem dotklo. Někoho méně, někoho více. Tak to prostě je a spravedlnost v tom nehledejme. Buďme vděční, pokud jsme my a naše rodina zdraví. Jakkoliv to ale zní hezky, někdy je těžké cítit se po psychické stránce v pořádku, i když si tento prostý fakt uvědomujeme a vděčnost opravdu cítíme. Naše psychika je křehká, proto bych teď ráda uvedla několik tipů, jak to zvládat. Rozhodně ale nejsem odborník, tudíž vycházím čistě z vlastní zkušenosti.
5 + 1 tipů, jak psychicky zvládat karanténu
1) Sportem nejen k psychickému zdraví
I když jsou sportoviště z většiny zavřená, i doma se dá celkem dobře zacvičit, a to i bez jakéhokoliv náčiní. Klidně si jděte také zaběhat nebo vyražte na procházku. Nemyslím si, že je nutné za každou cenu zůstávat doma. Pohyb je pro naše zdraví důležitý a pokud se nebudeme hýbat, abychom se náhodou někde nenakazili, ublížíme tak svému zdraví mnohem více.
2) Zažít nudu. Jó, to vadí.
Zkuste oprášit staré koníčky, na které jste v poslední době neměli moc času a vraťte se k nim. Nebo si naopak najděte novou zálibu v čemkoliv a začněte se tomu věnovat naplno. Ideální je například studium jazyků, nebo jiné vzdělávací kurzy, které jsou dostupné na internetu (například kurz marketingu od googlu, na který se chystám já). Můžete třeba zapisovat své myšlenky na blog nebo natočit video.
3) Mějte důvod ráno vstávat
Určitě se mnou budete souhlasit, že nejtěžší je ráno vstát, když se cítíte pod psa a víte, že vás nečeká nic než to samé, co včera. Proto je potřeba dát těmto nešťastným monotónním dnům smysl. Je také dobré mít napsaný plán na celý den, abyste přesně věděli, co vás čeká a neztráceli čas v posteli dumáním nad budoucností. Vaše psychika vám poděkuje.
4) Přijměte to
Přijmout nejen situaci, ale i vlastní negativní pocity mi hodně pomohlo k tomu, že si tu teď sedím na zahrádce a cítím se dobře. Všem nám může být smutno, můžeme prožívat úzkost, můžeme brečet, a tak to prostě je. Proto si podobné pocity nesmíme vyčítat, naopak je musíme přijmout jako součást tohoto, pro nás naprosto neznámého, stavu věcí.
5) Dovolte si být neproduktivní
Sama na sobě vnímám, že se pořád nutím do nějakých činností, abych toho stihla co nejvíce, a pak si uvědomím, že vlastně potřebuji odpočinek. Myslím si, že je chyba vyčítat si, že jsme „ztratili den“, pokud jsme se cítili příjemně není to přece ztracený čas. Naše mysl i tělo potřebují odpočinek, tak jim ho dopřejme. Koneckonců kdy jindy budeme mít tolik času si ze své “odpočinkové rutiny” vytvořit zdravý návyk.
6) Čas všechno léčí
Pokud nic z výše uvedeného nepomáhá, je potřeba si uvědomit, že čas všechno vyléčí. Jednou se z tohoto zlého snu probudíme a všechno bude jako dřív. Vzpomeňme si na chvilky, kdy nám bylo dobře a věřme, že než se nadějeme, budeme je moc prožívat znovu. Vaše psychika vám poděkuje.
„Představuj si, že každý den, jenž se rozzářil, je tvůj poslední. Vděčně pak přijmeš každou hodinu, se kterou tvoje naděje již nepočítala.“
Quintus Horatius Flaccus
Líbíl se vám článek? 🙂 Sledujte mě na facebooku!
“V tom asi všechno tkví. Když se lidem bere svoboda, byť z ochrany veřejného zdraví, bolí to. Možná bychom tak jako tak trávili tyto dny na sedačce u televize, ale fakt, že nám to někdo přikázal, že nám byla odepřena spousta možností a že jsme si tohle všechno sami nezvolili, to bolí”
Mluvíš mi z duše. Přesně tohle mě sžírá nejvíc. Navíc, mám mít letos v létě (v srpnu) svatbu a pořád nějak nevím, jak to celé vlastně bude a jestli to vůbec bude. :/ To, že nám to “přikázali” a “zakázali” to je opravdu na celém nejvíc stresující. Nebo možná ještě spíš deprimující. Stejně tak roušky. Nedávno jsme se otočila z procházky domů (bohužel jsem šla ze začátku městem), protože jsem přes roušku nemohla cítit jaro. A vůbec mi to neudělalo dobře. No, už aby to skončilo. Ale každopádně jak říkáš, musíme to přijmout – nic s tím stejně neuděláme.
Moc pěkný článek, mimochodem. 🙂
Děkuji moc!
Držím palce, ať svatba vyjde, v srpnu už to snad bude v pohodě .(. Roušky jsou otravné a neumím si představit nosit je v letních horkých dnech. Nu bude to peklo, ale snad už se blíží konec!
Super článok. Ja som mala po mesiaci problém vyjsť vonku. Trebalo mi ísť do doktora na poradňu a musela som 10 minút predychavať vo vchode lebo som dostala normálne strach z vonkajšku. A teraz je to v pohode ale zase čo mi vadí že sa bojím chodiť vonku a fotiť. Bojím sa že ma prichytia policajti a dajú mi pokutu. Zajtra by som chcela ísť prvý krát fotiť tak dúfam že to zvládnem,
AKO SI ZVOLIŤ SPRÁVNE OBLEČENIE NA CVIČENIE?
Děkuji! Věřím, že to focení dnes zvládneš, policie nečíhá na každém rohu a když ti to dělá radost, tak s chutí do toho =)
Skořicová káva zní zajímavě!
Naprosto tě chápu s tím, jak si ze začátku karanténu vnímala. Měla jsem to stejné. Když jsem se dívala na zprávy, pokaždé jsem doufala v dobrou zprávu, ale ty dlouho nepřicházely. Pohled na to, jak lidé na ulicích a všude nosí roušky mě uvnitř svíjel. Je to strašné, to takhle vidět a vědět, že je kolem nás takové nebezpečí. Plakala jsem, když jsem šla do obchodu a pak, když jsem viděla zavřenou mou oblíbenou kavárnu, do které jsem zamilovaná už skoro 5 let. Je to zužující pocit. 😔
Tipy jak to zvládnout, jsou super. Rozhodně na ně budu myslet a pokoušet se je dodržovat.
Má taková situace v karanténě je docela .. jo špatná, ale mám co na práci. Se snoubencem jsem se stěhovala do nového bytu – to zabere kupa času. Každý den tady děláme něco. Jeden den navrtáme věšáky, druhý den připevníme skříň ke zdi, třetí den poličku, čtvrtý den garnýže a tak to bude pokračovat ještě dlouho. 👍🏻 A za barákem máme les, kde chodíme skoro každý den s pejskem 🥰
Krom toho do školy toho je taky strašně moc a obzvlášť s jednou mou spoluprací s projektem.
Člověk si musí najít, co v karanténě dělat, jinak se z toho zblázní. 🙁
Věřím, že bude lépe a lépe ❤️
Přesně tak, musíme věřit, že to bude stále lepší a lepší. A jak říkáš, nejpodstatnější je v karanténě mít co na práci. Za prvé to pak utíká rychleji a za druhé to pomáhá pozitivnějšímu naladění. Chození ven je neméně prospěšné, je škoda, že hodně lidí se bojí jít ven, přitom teď je venku tak krásně <3 .