Úspěch se přeceňuje. Na čem doopravdy záleží?

Většina lidí touží být úspěšná, neúspěch nás bolí a bereme ho jako prohru, jako vlastní selhání. O úspěchu mluvíme pouze tehdy, jsme-li lepší než druzí nebo naplníme očekávání ostatních. Naše zaslepenost úspěchem však snižuje význam těch vlastností, které s ním příliš nesouvisí. Nepřikládáme úspěchu příliš velkou váhu? Je úspěch opravdu to, na čem záleží?

Malá kritika školství

Vzorce zažité v naší společnosti nás tlačí k úspěchu vlastně již od malička. Ve škole se učíme, že jsme úspěšní v případě, kdy splníme něčí požadavky a když jsme lepší než ostatní.

Celý školský systém je vedený na principu srovnávání a nijak neodráží pokrok daného žáka vzhledem k jeho schopnostem. Známky jsou pak naprosto hloupou snahou hodnotit jednotnou škálou něco, co se od sebe navzájem ohromně liší.

Škola místo, aby nás učila vážit si svých jedinečností, dělá, že neexistují a dává důraz na vše kromě toho, na čem v životě doopravdy záleží.

Úspěšní můžeme být každý den

Školou to sice všechno začíná, ale ani zdaleka nekončí. V porovnávání našich úspěchů s ostatními pokračujeme celý život. Tato prostá definice úspěchu se nevyhýbá ani na první pohled odlišným oblastem jako jsou mezilidské vztahy, umění, ale i zdraví. I tam se soutěží, i tam se srovnává, i tam se poměřuje vlastní úspěch s úspěchem ostatních.

Pokud se dá úspěch měřit, tak jedině s ohledem k našim vlastním schopnostem, možnostem a pokrokům. Zapomeňme na úspěchy obřích rozsahů, vždyť úspěšní můžeme být každý den.

Úspěch je překonat svou vůli a ráno brzo vstát, úspěch je cítit se dnes dobře, úspěch je odpustit si své chyby, úspěch je udobřit se s partnerem, úspěch je usmát se na sebe, úspěch je být šťastný, úspěch je udělat si čas na sebe a úspěch je milovat.

Je schovaný v malých krůčcích, které pro nás ještě včera byly složité a dnes jsme je zvládli. Úspěch je subjektivní záležitostí, nikoliv objektivní. Úspěšný je hlavně ten, kdo překoná své včerejší já. Na této perspektivě je krásné, že každý z nás, může být někdy úspěšnější než nejbohatší lidé světa, a to proto, že překročil své stíny a hlavou se otočil ke slunci.

Co potřebujeme, když ne úspěch?

„Planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Planeta zoufale potřebuje mírotvorce, léčitele, obnovitele, vypravěče a láskyplné osobnosti. Potřebuje, aby lidé žili dobře. Potřebuje osobnosti, které mají morální odvahu zapojit se do boje o to, aby byl náš svět obyvatelný a humánní, přičemž tyto vlastnosti mají jen málo co do činění s úspěchem v tom smyslu, jak je definován v naší kultuře.“

David Orr

Naše přehnaná orientace na cíl zapomíná na význam cesty, stejně jako naše přehnaná orientace na úspěch na význam lásky. Úspěšnost k životu nepochybně patří, naším prioritou by ale měla být laskavost a snaha vytvořit ze světa místo, kde naše odlišnosti budou oslavovány, nikoliv odstraňovány.

Ve školství, a později i v pracovním prostředí, jsou vlastnosti jako je mírumilovnost, empatie nebo laskavost považovány za méně důležité než píle, vůle nebo odhodlání. I když dobrý učitel na tyto opomíjené vlastnosti poukáže, konečná je vždy známka. Neúspěch v matematice převáží i tu největší zásluhu tkvící v porozumění druhých.

Odpověď

Neúspěšní lidé jsou trestáni nižší životní úrovní a zároveň trestají sami sebe výčitkami a pocity méněcennosti. Úspěšní lidé jsou totiž vnímáni jako cennější. Úspěch, tak jak ho známe, je ale prchavý a člověk po něm toužící se jím jen těžko zasytí. Pokud se poženeme za sladkou vůní úspěchu, budeme chtít vždycky nakonec sníst celý dort. A komu by stačil jeden kousek, když může mít celé cukrářství a pochutnávat si každý den?

Nikdy nebudeme spokojeni, vybereme-li si úspěch jako náš cíl. Nalezněme smysl v cestě za ním a v okamžicích, kdy nikam nespěcháme. Toužit něčeho dosáhnout je přirozené, tato touha nám ale nesmí vzít náš klid a už vůbec ne naši radost ze života.

Neúspěch se děje a vždycky se dít bude. Neberme ho jako vlastní prohru, vždyť ne vždy záleží pouze na nás. Neúspěšní lidé nejsou méněcenní, to naopak úspěch je přeceňovaný.