Seděla jsem na posteli a zírala do prostoru přede mnou, mlčky, společně s trpkým výsledkem toho, co jsem si natropila. Hlavou se mi honily myšlenky, že nejsem v pořádku, že jsem to nechala zajít příliš daleko. Došlo mi, jak jsem si po celou dobu ubližovala a bylo mi jasné, že takhle to dál nejde, že přišel čas na změnu. Neměla to být změna k lepší verzi mě samé, ale verzi, která bude mít sama sebe ráda a která si nebude házet klacky pod nohy.
K rozhodnutí, že takhle už to dál nejde, nás může dohnat cokoliv. Pokud k tomuto rozhodnutí dospějeme, udělali jsme první krok na dlouhé a trošku nevyzpytatelné cestě. V životě jsem měla již několik podobných tendencí, ale vždycky to skončilo nezdarem. Zamyslela jsem se tedy nad tím, jaké chyby děláme, když toužíme po změně nás samých nebo našeho života a pět z nich vám přináším v tomto článku.
1. Změna bez úsilí a odvahy není možná
Zapomínáme na to, že každá změna v našem životě vyžaduje úsilí a především odvahu. Odvahu opustit komfort, vzdát se toho, na co jsme zvyklí. Odvahu překonat strach. Odvahu prožívat bolest, kterou bychom prožívat nemuseli. Jakoukoliv změnu bez odvahy jen těžko zrealizujeme. Ať už měníme své myšlení, svůj přístup, svou práci nebo styl života, změna prostě často bolí. Dobrou zprávou ale je, že ve výsledku bolí méně než setrvávání ve stavu, kde si sami sobě ubližujeme tím, že nežijeme život, jaký toužíme žít.
Změna není procházka růžovým sadem, je potřeba počítat s tím, že to pro nás nebude lehké, že to budeme chtít několikrát vzdát, zároveň ale bezmezně věřit tomu, že to nakonec prostě dokážeme.
TIP, jak to zvládnout: Vzpomeňte si na ten pocit, který přijde, když úsilí zabere a my dosáhneme toho, co jsme chtěli. Máme radost, jsme na sebe pyšní a často si řekneme: Stálo to za to! Tak proč se do toho nepustit?
2. Zapomínáme, že změna nepřijde přes noc
Vždycky, když jsem si v minulosti uvědomila, co v životě dělám špatně, chtěla jsem se hned druhý den probudit jako nový člověk. Okamžitě žít jinak, lépe, bez chyb. Na Nový rok jsem si psala předsevzetí, které ze mě v tu ránu měla vytvořit zhola novou bytost, která bude oplývat zdravím a radovat se ze života. Utopie.
Jak můžeme očekávat, že zaběhnuté vzorce, ve kterých žijeme několik let, půjdou přetvořit za pár dní? Náš život je jako řeka. Tečeme v našem vlastním vyhloubeném korytu, a pokud si přejeme změnit směr, musíme nejprve vykopat nové koryto a vytvořit nové břehy. A to se neděje přes noc.
Nedáváme si čas. Všechno v přírodě potřebuje svůj čas. Než se z housenky stane motýl, než jabloň ponese plody, než ze semínka vyroste strom. Dopřejme si čas, který potřebujeme. Možná to nakonec bude více, než jsme čekali. Možná to bude více, než by zabralo někomu jinému. Ale my ten čas potřebujeme. Buďme trpěliví.
TIP, jak to zvládnout: Pište si deník, kam budete zaznamenávat váš progres, vaši cestu za změnou. Po čase se k němu vracejte a pročítejte si jednotlivé dny. Když uvidíte, kolik jste toho už ušli, nebudete to chtít vzdát.
3. Dáváme si velké cíle
Když to nedokážeš změnit, změň svůj přístup.
Maya Angelou
Řeka nikdy nepoteče do kopce. Některé věci nejdou úplně změnit. Musíme přijmout, že mezi spoustou měnitelných skutečností se nacházejí i danosti, kterými nedokážeme pohnout. Chceme-li změnit takovou danost, klademe si na sebe příliš vysoké nároky a po chvíli se můžeme cítit frustrovaní, naštvaní a celou cestu předčasně ukončit.
Stejně je tomu v případě, když určitá skutečnost či vlastnost změnit lze, ale my po sobě chceme příliš věcí najednou. Nedokážeme pochopit, že celá ta cesta, celá ta změna je o malých krůčkách, které děláme každý den a které jsou někdy i téměř neviditelné. Pokroky prostě nejsou vidět hned. Až v určitém časovém horizontu budeme moci spatřit, jak velkou práci jsme na sobě udělali od chvíle našeho prvotního rozhodnutí.
TIP, jak to zvládnout: Zapište si svůj hlavní cíl a poté ho rozvětvete do menších a menších, až vám vzniknou, takové cíle, kterých můžete dosáhnout třeba hned dnes.
4. Necháme se vystrašit pádem
Když už jsme si darovali dostatek času, kopeme si v klidu nové koryto a jde nám to hezky od ruky. Když tu najednou se zlomí rýč. Co uděláme? Necháme se tím vystrašit. Napadne nás, že možná nejsme souzeni protékat tímto směrem, a že zkrátka patříme do našich starých vyjetých kolejí.
Necháme se odradit neúspěchem, bojíme se pádů. Myslíme si, že naše cesta má stoupat střemhlav nahoru, ale to není reálné. Musíme počítat s tím, že budeme padat, že budeme mít pocit, že opět stojíme na začátku. Přijdou chvíle, kdy už budeme přesvědčení, že jsme zvítězili nad tím, proti čemu bojujeme, když tu najednou zase klopýtneme a než se nadějeme, válíme se zase v blátě, do kterého jsem si mysleli, že už nikdy nemůžeme spadnout.
To ale neznamená, že se neposouváme. Padat neznamená nejít vzhůru.
TIP, jak to zvládnout: Tady se těžko něco radí. Snad jen, být připravený na to, že přijdou i chvíle, kdy to budete chtít vzdát. Ale mít před očima stále svůj cíl a věřit, že je reálné ho dosáhnout.
5. Nedokážeme se ocenit
Ať už je to proto, že máme nastolené velké cíle nebo chceme dosáhnout změny hned, často nedokážeme ocenit naše malé krůčky vpřed. Očekáváme od sebe určité chování, a když toto očekávání nenaplníme, viníme se za to. A přitom si ani nevšimneme, že jsme se posunuli o kousek vpřed správným směrem.
Jsme tak zaslepeni našim konečným cílem, že nevidíme, že jsme od chvíle rozhodnutí udělali obrovský kus cesty. Jsme na sebe zlí, srovnáváme se a hodnotíme se, aniž bychom brali v potaz kontext, ve kterém se vše odehrává.
TIP, jak to zvládnout: Pište si každý večer 5 věcí, kvůli kterým na sebe můžete být pyšní. Co se vám dnes povedlo? Pak na chvíli zavřete oči a poděkujte sami sobě za to, jak se vám daří.
“Často se během života usilovně snažíme dojít do cíle a nevěnujeme tak pozornost naší cestě.”
Andy Puddicombe
A co vy? Jaké změny chcete dosáhnout a proč se vám nedaří?
Pro více takových článků si přihlašte odběr:
Tip na zajímavý článek o velkých životních změnách.
