Sociální sítě jsou již dnes pro většinu mladých lidí nedílnou součástí života. V mnohém mohou být prospěšné a nabízet spoustu nových příležitostí. Spojují lidi napříč světem, umožňují vztahy na dálku a propojují uživatele se stejnými zájmy v komunity. Přesto často bývají pro psychiku jedince velmi škodlivé a mohou mít nepříjemné dopady na reálný život. Jaký vliv mají sociální sítě na psychiku?
Jaký vliv má onen virtuální svět plný pozlátek na duševní zdraví nás všech? Jak ovlivňuje naše sebevědomí a spokojenost? Co znamená zkratka FoMo a jakou roli v tom všem hraje hormon dopamin? Na to vše odpovídá ve stručnosti tento článek.
Sociální sítě a sebevědomí
O tom, že sociální sítě mohou snižovat sebevědomí, se v souvislosti s jejich kritikou mluví již dlouho. Jedním z důvodů, proč tomu tak může být, je neustálá konfrontace s na první pohled dokonalými životy ostatních lidí. Instagramové účty některých uživatelů působí jako sladká pohádka a s realitou mají jen pramálo společného.
Problém tkví v tom, že můžeme pocítit dopady na naše sebevědomí i tehdy, když jsme si vědomi toho, že instagramové příspěvky nejsou vždy odrazem reality. Pocity nespokojenosti z toho, že se někdo druhý má lépe než my, nadále přetrvávají. Nejde vždy o závist, ale o ten pocit “já nikdy nebudu jako on/ona”, který se vždy odráží na naší sebedůvěře.
Nejen prohlížení vyumělkovaných fotek však může snižovat naši sebevědomí. Záleží i na reakcích, které dostaneme k našim vlastním příspěvkům. Je-li naše očekávání o počtu kladných reakcí vysoké a nenaplní se, vede to k pocitům méněcennosti a snižování sebevědomí. Máme pocit, že nejsme dost dobří/ zábavní/ hezcí. A to nemluvě o zraňujících komentářích, kterých jsou někteří uživatelé schopni.
Zajímavost:
Teorie objektivního sebeuvědomování tvrdí, že kdykoliv se naše já stává objektem a nikoliv subjektem, dojde ke snížení pozitivního dojmu ze sebe samého. A kdy je naše já objektem? Kdykoliv se vnímáme “zvenčí”. Typicky pohled do zrcadla, poslouchání vlastního hlasu nebo sepisování životopisu. Během používání sociálních sítích vytváříme své profily a často si zpětně prohlížíme starší příspěvky. Díváme se tedy na sebe, jako na objekt. Podle této teorie může používání sociálních sítí vyústit v nižší sebevědomí.
Vliv sociálních sítí na psychiku
Sociální sítě mohou být nepochybně zdrojem radosti či jiné pozitivní emoce. Z výzkumů však vychází, že jejich nadměrné používání může vést k úzkostem, depresím a pocitům osamělosti. Jeden z důvodů je právě výše zmíněné mylné vnímání ostatních uživatelů, jako šťastnějších, hezčích a úspěšnějších, než jsme my sami.
Sociální sítě primárně slouží ke komunikaci s přáteli či lidmi obecně. Je ale potřeba si uvědomit, že nikdy nemohou plně nahradit opravdový sociální kontakt. Vztahy mají na naše zdraví tak pozitivní dopad především proto, že jsou spojeny s face-to-face interakcemi. Chatování možná přinese dočasný pocit štěstí, ale dlouhodobě je zcela nedostačující.
Čtěte také:
Jaký vliv mají vztahy na naše duševní zdraví?
FoMo – Fear of Missing out
FoMo neboli strach z toho, že nám něco uniká, je se sociálními sítěmi přímo spojený. Je to jeden z důvodů, proč neustále odemykáme obrazovky. Podvědomě se obáváme, že se na sociálních sítích děje něco skvělého, o co nyní přicházíme.
Na začátku TedTalk přednášky o FoMo zaznívá: “Představte si, že se po velmi náročném týdnu vrátíte v pátek domů a s radostí se zachumláte do postele s knížkou. Najednou vám ale zabrní mobil a přijde zpráva od kamaráda s videem z party s vašimi přáteli.”
Původní radost, pocit pohody a zaslouženého odpočinku je najednou pryč. Zůstane v nás jen úzkost, že nám někde uniká něco mnohem lepšího, než děláme my. Radost z přítomnosti je zničena a přichází pochybnosti.
Chceš něco najít, ale nevíš, co máš hledat. V každém z nás tkví nekonečná touha a očekávání. Hluboko uvnitř stále čekáme, že se stane něco lepšího. To je ten důvod, proč několikrát denně kontrolujeme sociální sítě.
Thich Nhat Hanh
V hlavní roli dopamin
Dopamin je hormon, který je často spojovaný s pocitem štěstí. Naše tělo ho produkuje, když ochutnáme dobré jídlo, máme sex, cvičíme nebo prožíváme pozitivní sociální interakci. Dopamin hraje hlavní roli při motivaci. Je jakousi odměnou za blahodárnou aktivitu a motivuje nás, abychom ji opakovali.
To je důvod, proč je dopamin spojovaný se vznikem závislostí. Hráč na herních automatech a teenager závislý na sociálních sítích se v principu tolik neliší. Scrollování Instagramu i mačkání herních automatů vede ke zvýšení hladiny dopaminu v těle, což mozek vnímá jako “odměnu”, tedy jako činnost, která si zaslouží opakování.
Jakékoliv upozornění, ať už je to like nebo zpráva, vede ke zvýšení hladiny dopaminu, díky čemuž se cítíme příjemně. Proto toužíme po dalších a dalších notifikacích, až v některých případech může dojít k závislosti.
Internetová kultura štěstí
Sociální sítě, především Facebook a Instagram, přicházejí s novou kulturou. S kulturou, ve které je téměř nemožné nemít se dobře a neužívat si život naplno. Ačkoliv všichni víme, že každý sdílí jen ty světlé okamžiky svého života, naše přirozená tendence se srovnávat tento prostý fakt opomíná.
Tento fenomén krásně vystihuje Ruth Whippman ve své knize The Pursuit of Happiness: “Štěstí je měna sociálních sítí, na kterých neplatí všeobecně ustanovené “nevychloubej se” pravidlo.” Snad nikoho nemůže překvapit, že neustálá konfrontace s úspěšnými životy ostatních nám může přivodit deprese, úzkosti a zapříčinit nižší spokojenost se životem.
Jedna ze studií provedena na mladých lidech v Americe, zjistila, že vyšší míra používání Facebooku vedla k nižšímu momentálnímu štěstí i k poklesu celkové spokojenosti se životem, a to už během dvou týdnů experimentu.
Ukázalo, že Facebook jako takový ale není hlavní příčinou tohoto poklesu spokojenosti. Problémem jsou kulturní normy a etiketa, kterou jsme si všichni osvojili a která určuje, jak sociální sítě používáme a co na nich sdílíme. Vypadá to, že významnou roli hraje všechno to “soutěžení”, kdo se má lépe a překrucování reality v nesmyslnou dokonalost.
Závěrem
Sociální sítě přinesly spoustu nových příležitostí i hrozeb do našich životů. Dle mého názoru nejde virtuální svět sociálních sítí odsoudit jako jednoznačného pachatele zla. Už jsme ho vytvořili a část života každého z nás se na ně přesunula. Přání legendární seniorky, že “by všechny ty internety a počítače zakázala”, se jen těžko naplní.
Naším úkolem je naučit se je používat ke svému prospěchu a snižovat jejich negativní důsledky, které bezpochyby mají na naši psychiku i sociální život. Jak vytěžit ze sítí to nejlepší, co nám nabízejí a naopak se vyhnout negativním dopadům se dozvíte v příštím článku.
Je to tak. Já si myslím, že krásné české rčení “všeho moc škodí”, prostě funguje na všechno. A funguje i tady. 🙂 Sociální sítě přináší dobré i špatné věci. Jen si musíme uvědomit, že nejsou “všechno”.
Přesně tak. V malé míře to nikomu příliš neuškodí. Několik hodin denně už je ale problém, někdy i aniž bychom o tom tušili.