Žijeme v době výrazně orientované na pracovní výkon. Naši zaměstnavatelé, nadřízení, ale i konkurence nás tlačí k tomu, že mnohdy nestačí pracovat jenom dobře a hodně, ale ještě lépe a více. Boj o místo na trhu je neúprosný, neustálý pokrok nás žene kupředu, takže pro zahálku není prostor. Ti zahálčiví nepřežijí. Ale někdy ani ti, kteří pracují přespříliš. Co je to workoholismus, jaké má příčiny a jak se léčí?
V článku se dozvíte:
- Co je to workoholismus
- Jaký je rozdíl mezi přepracovaností a workoholismem
- Jaké jsou příznaky a projevy workoholismu
- Koho workoholismus nejčastěji postihuje
- Jak lze workoholismus léčit
- Jak lze workoholismu předcházet
Podívejme se na to, jak workoholismus poznáte a jak najít rovnováhu mezi prací a osobním životem.
„Práce je člověku jako vláha rostlině – živí ho, ale může ho i zatopit.“
Plútarchos, starořecký historik a filozof (46–127)
Co je to workoholismus
Maximálně zjednodušená definice pojmu workoholismus říká, že se jedná o chorobnou závislost na práci. Práce se stává hlavním a výhradním tématem v životě jedince a je jí podřízeno vše, včetně osobního života.
Pokud jste právě znejistěli, protože z práce domů chodíte pozdě, šéf na vás hrne další a další úkoly, termíny se zdají čím dál neúprosnější a máte pocit, že kromě práce nic jiného nestíháte, nemusíte hned propadat panice. Ještě to neznamená, že jste workoholici, možná jste „jen“ přepracovaní.
V případě přepracování je na jednotlivce kladena nepřiměřená pracovní zátěž, se kterou se pracovník nedokáže dobře vypořádat. To vše se může nepříjemně podepsat na jeho fyzickém i psychickém zdraví. Objevuje se únava, stres, úzkosti, bolesti hlavy a další fyzické i psychické problémy. Pracovník může být na cestě k vyhoření.
ČTĚTE TAKÉ: Workoholismus vás může dovést až k vyhoření. Zjistěte v našem článku, co je to syndrom vyhoření a jak se projevuje?
Je přepracovaný člověk workoholik?
Ovšem ne každý, kdo pracuje nadměrně (ať už vlastní pílí, nebo z důvodu tlaků „shora“), se nutně stává workoholikem. Jestliže pracovní vytížení pomine a zaměstnanec má možnost si řádně odpočinout, nebo pokud se navíc dočká uznání a pozitivní odezvy na přínos vlastního pracovního výkonu, může se vše vrátit do zajetých kolejí ke standardnímu pracovnímu tempu.
To se však netýká workoholika. Přepracování totiž vychází z konkrétních aspektů pracovní zátěže a nadměrného pracovního času, kdežto workoholismus souvisí spíše s psychologickým přístupem k práci a s posedlostí prací. Přepracovaný člověk tedy nutně není workoholik a naopak.
Nevíte, do jaké kategorie spadáte? Možná vám pomůže zamyslet se nad odpovědí na následující otázku:
- Čím je pro vás práce?
Je to zdroj financí, prostředek osobního rozvoje nebo třeba činnost, která vám dává pocit užitečnosti? Pokud na tuto otázku odpovíte, že práce je pro vás „jediným smyslem života“, možná máte tendenci k workoholismu.
Příznaky workoholismu – jak se pozná posedlost prací?
Co je typické pro workoholika?
- Neumí odpočívat.
- Pociťuje nadměrnou touhu nebo nutkání pracovat.
- Má nedostatečnou schopnost relaxovat nebo vypnout od práce.
- Obětuje své pohodlí.
- Strádá psychicky i fyzicky.
- Rozpadají se mu vztahy s rodinou a přáteli, osobní život pro něj v podstatě neexistuje.
- Může pociťovat nedostatek sebevědomí a snahu vyhovět vysokým standardům a požadavkům. Tato potřeba zároveň může být i únikem od problémů v osobním životě.
„Volno, ne práce je cílem člověka.“
Oscar Wilde, irský dramatik, prozaik a básník (1854–1900)
Jak se workoholismus projevuje a jaké má důsledky?
Základním varovným signálem pro nás může být fakt, že neovládáme svou touhu po práci a nemáme nad ní kontrolu, přestože si to možná přejeme. Rostoucí a zdánlivě nezastavitelná psychická posedlost pracovními povinnostmi (a to i mimo pracovní dobu) zasahuje do našeho osobního života.
Je zásadně narušena pracovní rovnováha, ignorujeme potřeby osobního života a vzniká napětí ve vztazích. Nemáme čas věnovat se rodině a přátelům a naše osobní vztahy trpí. Zanedbáváme své zájmy a koníčky, ztrácíme pocit radosti a pohody. Stáváme se společensky izolovanými, což jen umocňuje náš pocit osamělosti a smutku a může vést až ke vzniku depresí.
Jaké jsou fyzické a psychické projevy workoholismu?
- Zvýšená konzumace kávy nebo energetických nápojů, závislost na nikotinu a lécích,
- bolesti hlavy, žaludku, zad,
- nechutenství, nebo naopak přejídání, poruchy trávení,
- zvýšený krevní tlak,
- nesoustředěnost, roztěkanost, podrážděnost,
- nespavost,
- pocit úzkosti, panické ataky,
- vyhoření,
- pocit smutku a prázdnoty, bolesti hlavy žaludeční potíže, stres, když jedinec nepracuje (dovolená, nemoc),
- v krajních případech infarkt či mozková mrtvice.
Průběh workoholismu lze shrnout do tří základních stádií:
- Časné: Stále myslíme na práci, pravidelně pracujeme přesčas, odmítáme dovolenou.
- Střední: Ztráta společenského života, tělesné vyčerpání, poruchy spánku.
- Pozdní: Opakované bolesti hlavy a zad, vysoký krevní tlak, deprese; syndrom vyhoření.
Čím dříve si uvědomíme, že se nás workoholismus týká, tím rychleji můžeme zareagovat a svůj narůstající problém začít řešit.
„Práce je příliš významnou součástí života na to, aby se v ní člověk trápil.“
Jack Welch, americký výkonný ředitel General Electric (1935–2020)
Spadáte do rizikové skupiny?
Různí lidé na práci pod zvýšeným tlakem reagují odlišně. Statistiky uvádějí, že workoholismus obvykle postihuje zaměstnance s vyšším dosaženým vzděláním, pracovníky zastávající obvykle vyšší funkce a častěji je pozorován u mužů než u žen.
Ovšem „obvykle“ a „častěji“ neznamená „vždycky“, proto bychom se těmito tvrzeními neměli nechat uchlácholit. Zároveň neplatí, že jste-li žena, je pro vás riziko nižší. Genderová statistika reflektuje spíše realitu v řídících pozicích napříč obory, které stále mnohem častěji obsazují muži než ženy.
Lze však jmenovat profesní oblasti a povolání, u nichž se workoholismus objevuje poměrně hojně. Jedná se především o ty obory a profese, ve kterých je častý intenzivní styk s lidmi, vysoká míra odpovědnosti a obecně nadměrný stres – jedná se například o finanční sektor, oblast IT a technologií, zdravotnictví, média, podnikatelské prostředí, ale také třeba školství nebo záchranné složky.
Léčba workoholismu – Jak z toho ven?
Aby se workoholik svého problému mohl zbavit, je nezbytné si nejprve přiznat, že je workoholikem. Teprve poté lze učinit kroky, které ho pomohou přivést zpět k vybalancovanému životu.
Tyto kroky lze shrnout do následujících bodů:
- Změna osobních postojů, priorit a vzorců myšlení a chování
- Důsledné dodržování rozdělení pracovních a nepracovních aktivit (rodina, odpočinek, koníčky)
- Dodržování zdravé životosprávy (stravování, pohyb)
- Objevování nových hodnot a zájmů a znovuobjevování těch dřívějších
- Psychoterapie – podmíněná zájmem a motivací pacienta-workoholika
Lepší variantou je samozřejmě workoholikem se vůbec nestat, proto je potřeba pamatovat i na prevenci a všímat si varovných signálů. Jestliže se ocitneme ve velmi neutěšeném pracovním rozpoložení, můžeme si klást otázku, zda se jedná o dočasný, nebo trvalý stav. Je žádoucí pamatovat na vlastní priority a vhodné vybalancování pracovního a nepracovního života, včetně dodržování stanovených pracovních hodin.
Pakliže bychom ze začarovaného kruhu workoholismu neviděli cestu ven, v úvahu může připadat také úplná změna profesního zařazení a oboru zaměstnání. A vždy samozřejmě můžeme tuto problematiku odborně konzultovat s psychologem.
Jak se nestat workoholikem – tipy pro prevenci
- Odpočinek: přerušení pracovní aktivity – přestávky v pracovním dni, kvalitní odpočinek a rekreace, relax mimo pracovní prostředí
- Efektivní plánování: stanovování realistických cílů a úkolů, určování jejich priorit
- Řízení stresu: spoléhat se na týmovou spolupráci, delegovat úkoly, učit se techniky zvládání stresu (meditace, jóga)
- Osobní reflexe: pravidelně se zamýšlet nad udržitelností vlastní pracovní zátěže, podle potřeby upravovat své pracovní návyky
- Reflexe ze strany zaměstnavatele: vytvářet vlídné pracovní prostředí, poskytovat školení time-managementu a prevenci vyhoření, oceňovat (nejen finančně) přínos a výkon zaměstnanců
- Osobní život: udržovat rovnováhu mezi prací a osobním životem, setkávat se s rodinou a přáteli, pěstovat koníčky a záliby
„Umění odpočinku je součástí umění práce.“
John Steinbeck, americký spisovatel (1902–1968)
Stále si nejste jistí?
Pokud ještě pochybujete, jak na tom se svým vztahem k práci jste, otestujte se v dotazníku zde.
Pracovní listy SEBEPOZNÁNÍ
Přihlašte se k odběru novinek a získejte pracovní listy ZDARMA!