Když se vztah stává učitelem

Každý jeden den se něco učíme. A jak se říká – žádný učený z nebe nespadl- a tak taky každý jeden den děláme chyby. Přesně to platí i ve vztazích. A přesně to je ten důvod, proč jsem se rozhodla se s vámi podělit o několik věcí, které mě naučil můj současný vztah, který trvá již přes rok. Jsem ráda, že se můžu podělit s vlastními zkušenostmi a ne jenom s tím, co jsem si někde přečetla. Tak pojďme na to:

Problém rovná se rozchod?

Přesně to jsem si myslela, když jsem ještě s žádným vztahem zkušenosti neměla. A když občas sleduji vztahy v mém okolí, vím, že nejsem sama. Často máme pocit, že každá hádka, každá neshoda vede automaticky k rozchodu. Stejně jako v jiných oblastech našich životů opět žádáme dokonalost a neuvědomujeme si, že ji nikdy nebudeme schopni dosáhnout. A i když se to ze začátku možná nezdá, v každém vztahu se dřív nebo později vyskytnou problémy. A my nemůžeme hned panikařit a rozcházet se, ale musíme se pokusit najít řešení. Jak říká pan Petr Casanova z First Class : “Narodil jsem se v době, kdy se rozbité věci nevyhazovaly, ale opravovaly.” To se mi hrozně líbí a myslím, že je to tak trochu trend dnešní doby. Když něco nefunguje, vyhodíme to a jdeme si koupit něco jiného. A tak se to nějak přeneslo i na vztahy mezi lidmi. Nemáte ten pocit?

My jsme takových větších problémů taky několik měli, ale nakonec se to vždycky nějak vyřešilo, i když už to častokrát vypadalo jako konec a já si málem vyplakala oči. Pořád jsme spolu a to, co se v minulosti stalo nás jedině posílilo. Však taky co vztah nezabije, to vztah posílí.

Něco se ti nelíbí? Řekni to!

Komunikovat! Komunikovat! Komunikovat! Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že komunikace je jednou z nejdůležitějších věcí ve vztahu. A to i pro lidi, kteří schopností komunikovat příliš neoplývají (jako já). Nevadí, že váš proslov nebude vypadat jako ty u předávání Oskara, třeba ze mě to obvykle leze jako z chlupatý deky. Důležitý je to, co chcete říct. Kluci neumí číst mezi řádky nebo alespoň málo kdo z nich. Pokud něco chceme, musíme jim to říct a to na rovinu a upřímně.

Když jsem pár měsíců zpátky dostala takový zápal žárlivosti (s kterým mi mimo jiné pomohl také článek od First Class), také jsem se rozhodla o tom příteli říct, i když to byla moje věc a on neměl a nemohl nic měnit. Ale pomohlo mi to, hned jsem se cítila líp. Možná protože jsem najednou nic neskrývala a mohli jsme si z toho společně dělat srandu.

“Jé, tys mi koupil růži? Stůj, musím si tě s ní vyfotit!”

Ty nejhezčí momenty nemám zachycené na fotkách. A možná to je ještě utvrzuje v jejich výjimečnosti. I když si občas pomyslím Kéž bych měla nějakou fotku z prvomájového polibku nebo proč někdo nevyfotil, jak mi nese tu kytici, neumím si představit, že bych v takových momentech vytáhla mobil a zkazila tu krásnou chvíli pořizováním fotek. I když fotím ráda. Vztah rozhodně není o fotkách, a už vůbec ne o těch, které sdílíme s okolním světem. Na tomhle se naštěstí s přítelem shodneme, takže byste moc našich společných fotek v mé galerii nenašli.

Nechat si kousek svého “single já”

Být s někým ve vztahu je štěstí. Ale já pociťuju ještě větší úroveň štěstí, když si dokážu žít svůj život, aniž bych odpočítávala dny, kdy se zase uvidíme. Vidíme se jen o víkendech, takže je to trochu složitějších než pro lidi, kteří mají svou polovičku pořád na dosah. Musím se přiznat, že mi občas dělá problém soustředit se na něco jiného než na náš vztah a nebýt smutná z toho, že teď nebudeme týden spolu, ale už jsem si docela zvykla a daří se mi to. A neznamená to, že bych si ho nevážila nebo že by mi nechyběl. Zkrátka je důležité existovat a žít plnohodnotný život i odděleně ne jenom jako “my”.

Jít sám na party, vytvořit si vlastní plán na víkend, pokud váš partner něco odmítá dělat, proč se do toho nepustit bez něj? Sami si můžeme zvolit jestli uděláme prioritou vztah nebo sebe.

Trošku klišé na závěr – Tady a teď

Aniž bych se snažila, vždycky když jsme spolu tak opravdu žiju okamžikem. Vím, že ten moment nebude trvat věčně a zase budeme každý sám a proto si vážím každý chvilinky, kterou můžeme strávit spolu. Každýho smíchu, každýho držení za ruku, každýho objetí. Navíc když k tomu přidám skutečnost, že za necelý půl rok odjíždí přítel na vysokou školu, která je 600km ode mě a uvidíme se ještě míň než teď. Ano, uvidíme, nechte mi můj optimistický přístup! Sice mám pořád trochu problém na to nemyslet a nenechat se tím rozhodit, ale už jsem to asi přijala jako fakt, který není v mých silách změnit. Ale o tom zase jindy.

Takže to bylo pár věcí, co naučil vztah mě. Rozhodně to není všechno, co mně tenhle vztah dal a dává. Není to o nějakých nových zkušenostech, je to o člověku, co stojí při mně, co mě dokáže rozesmát a podpořit a vedle kterýho si připadám nejvíc sama sebou. Je to o milých chvílích, zážitcích a vzpomínkách.

A co naučil vztah vás? Souhlasíte se mnou alespoň v některém z bodů?