Kvě 242020
Návrat do života před pandemií nebo nový začátek?

Období, kterým jsme si všichni museli projít, teď pomalu ale jistě končí a nám nezbývá nic jiného, než se vrátit do našeho starého života, jehož řádky ještě nebyly psány koronavirem. Do toho života, kdy nikdo z nás netušil, že budeme jednou nosit roušky a nesmět za hranici. Jak ale takový návrat do běžného života bude vypadat? A bude to opravdu stejné jako předtím? Nebo přijde nový začátek?

Nejhojnější období

Několikaměsíční izolaci pravděpodobně každý snášel jinak. Na začátku jsme ale byli asi všichni vyděšení, protože jsme nic podobného nikdy nezažili. Po pár uplynulých dnech či týdnech, jsem si ale všimla, že mnoho lidí si karanténu vlastně užívá. Jinými slovy, ji využívá k takovým činnostem, na které dřív nebyl čas a které jsou zdraví prospěšné.

U někoho jsem dokonce četla, že prožívá nejhojnější období svého života. Já sama jsem byla mnohem produktivnější a kreativnější. Mnoho z nás se navrátilo k tomu, co nás bavilo dřív, protože jsme konečně našli na danou činnost čas. Lidé také začali chodit častěji do přírody a trávit čas s rodinou více než kdy dřív.

Je to až paradox, že v období, kdy je nám tolik odpíráno, nalezneme to, co jsme si dlouhá léta odpírali sami sobě.

Není to jen pozitivní

Na začátku mnoho lidí hlásalo, že i karanténa s sebou přináší spoustu pozitiv. Byla jsem proti, protože když nám smrt, bolest a strach přistávají přímo před očima, těžko se hledá vnitřní klid. Pozitivní vliv na život jednotlivců ale popřít nemůžu, protože jak už to v životě bývá, jedni dostali od života pořádnou ránu a druzí jen spoustu volného času.

Nemyslím si, že je dobré, aby koronavirus nebo cesta za karanténním sebepoznáním zastínili spoustu negativních důsledků, které jsou s celou touto podivnou dobou nekompromisně svázány. Ať už je to nárůst jiných nemocí kvůli zanedbané lékařské péči, častější domácí násilí, psychické potíže (úzkosti, deprese apod.), vysoká nezaměstnanost. To všechno pravděpodobně povede i ke zvýšené sebevražednosti. Nemluvě o samotě a ohroženosti, kterou musí teď pociťovat velký počet důchodců. To jsou neblahé důsledky opatření, na které se možná trochu zapomíná. A které by se měly pokládat na druhou misku vah při rozhodování o zavedení dalších opatření.

Poukazuji na to, že se opět ukázaly dvě strany mince. Panna signalizuje nalezení vnitřní hojnosti, ale orlovo mávnutí křídly nic pozitivního nepřináší a člověka může zavát až někam na hranu propasti. My, co nám zrovna padla panna, bychom za to měli být vděční, protože to je přesně to štěstí, které si stále tolik přejeme, ale nemůžeme najít. Tak tady ho máme, přímo před očima.

Návrat do života před pandemií

Po několika měsících prožitých v odlišném režimu, než jsme zvyklí, nastává čas se navrátit tam, kde jsme byli před pandemií. Já věřím, že nejsem jediná, koho tento návrat trochu děsí. Sice jsem si po celou dobu přála, aby už všechno bylo jako dřív, ale když ten okamžik přichází, mám najednou strach. Bojím se, jaké to bude se najednou opět vrátit mezi lidi. Jak znovu čelit stresovým situacím. Jak se o sebe znovu sama postarat.

Nejvíc se ale děsím toho, že “návrat do života před pandemií” bude znamenat i:

nemít čas na to, co mě baví a rozvíjet se v tom,

úbytek kreativity a produktivity,

nevídat tak často lidi, na kterých mi záleží nejvíc,

návrat všech pocitů, že nejsem dost dobrá,

znovu se srovnávat s lidmi okolo,

nedocenění toho, co je v životě opravdu důležité.

Ačkoliv nevěřím tomu, že koronavirus má sílu mnoho změnit, protože impuls ke změně musí vycházet z našeho nitra, nikoliv z vnějších podmínek. Přesto doufám, že oné okolnosti v nás zasely malé semínko naděje, že se staneme silnějším člověkem. Člověkem, který si bude vážit sebe a svého života. Člověkem, kterým jsme vždycky chtěli být.

Ano, možná je to utopie, ale je to krásná utopie. Tak mi ji prosím neberte.

 

Pro více podobných článků zadejte svou emailovou adresu:

 

 


Write a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

%d blogerům se to líbí: