Všichni máme strach. Bojíme se, že něco nezvládneme, že nenaplníme svoje očekávání. Bojíme se budoucnosti, nejistoty, selhání nebo samoty. Strach se postupně plíží do naší mysli, a pak pokaždé když přijde něco, co by nám mohlo přinést radost, zakročí a tiše našeptává: To je sice hezké, že máš nabídku na novou práci, ale co když na to nemáš? A tak nabídku raději odmítneme. Poté naše rozhodnutí racionálně odůvodníme a zapomeneme, že za nimi stál sám strach.
Když se vymkne kontrole
Nejdřív se strach jeví jako neškodná emoce, je naprosto přirozená a v mnoha případech i pochopitelná. Bát se není nic neobvyklého, tréma před prezentací nebo obavy o naše zdraví jsou běžnou součástí našich životů. Když se ale strach začne pomaličku rozpínat a rozlézá se po těle i mysli, je možná čas učinit zásadní rozhodnutí.
Nedávno přišla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že se můj strach vymkl kontrole. Uvědomila jsem si, že mezitím, co jsem se stále něčeho obávala, Strach s velkým S si přesedl na místo řidiče, nepozorovaně se chopil otěží mého života a začal uhánět směrem, jaký se mu zlíbil.
Mně nezbylo nic jiného než sedět a sledovat, jak život okolo mě běží, aniž bych ho já sama prožívala. Strach započal svou misi, začal ovládat můj život, začal ho kousek po kousku ukrajovat a vše dobré nechal spálit v mých vlastních pochybnostech. Tím způsobil, že pozitivní příležitosti jsem nebrala jako to příjemné, co mi život přináší, ale jen jako další potíž a nepříjemnost.
Převezmi otěže svého života
Pak přišla ta chvíle, kdy tohle muselo skončit. Rozhodla jsem se nenechat strach, aby rozhodoval o mém životě. Stejně jako by to neměl dělat někdo jiný. Všichni už víme, že vidí všechny věci černější, než doopravdy jsou. Jenže je tolik přesvědčivý, že mu uvěříme i ten největší nesmysl. Klíč k jeho poražení, je rozeznat, kdy ovlivňuje naše myšlení a dokázat se podívat na situaci čistým racionálním pohledem.
Já vím, není nic těžšího než jednat bez emocí, ale musíme si uvědomit, že Strach hrozně rád konstruuje příběhy o různých situacích, čímž nás nutí se vzdát a nevycházet z kruhu našeho komfortu. Čelit tomu můžeme pouze tak, že si uvědomíme, že strach, který cítíme, i příběh, který si o situaci vyprávíme, jsou naprosto iracionální.
„Strach lže a ty mu věříš.“
Friedrich Nietzsche
Vezměme otěže našich životů zpět do našich rukou. Je to přece náš život, a nikdo nemá právo nám krást radost a řídit náš život. Řekněme strachu ne. Udělejme to rozhodnutí. Jak trefně řekl Winston Churchill: „Strach je reakce. Odvaha je rozhodnutí.“
Odvaha neznamená nemít strach
“Odvaha neznamená nemít strach – nýbrž schopnost, nenechat se jím ochromit.”
Paulo Coelho
Toto je jeden z mých neoblíbenějších citátů. Odvahu vnímáme špatně. Odvážný je totiž každý z nás, který se dokáže postavit svým strachům. A to i tehdy, kdy se nám zdají naprosto banální. Protože ve skutečnosti nic jako banální strach neexistuje. Emoce strachu nás paralyzuje nezávisle na tom, jestli se bojíme smrti anebo telefonování. Přestaňme se stydět za svoje strachy, za svoje úzkosti. Mít strach není ostuda.
Naši odvahu nijak neumenšuje, pokud se jednou rozhodneme něco neudělat “jen” proto, že se bojíme. Ne vždy jsme tak silní, abychom se dokázali strachu postavit, obzvláště tehdy, kdy jsme ho roky krmili až vyrostl do obřích rozměrů.
Máme na vybranou
Jak napovídá i název mého blogu, nemusíme se nechat ovládat naším strachem. Máme na vybranou. Překonat strach je obrovská výzva, ale pokaždé když to dokážeme, máme šanci vidět, že jeho volání bylo úplně zcestné, protože se nebylo čeho bát. Každé postavení se vlastním strachům nás činí silnějšími a strachy oslabuje.
A nezapomínejme:
„Bez strachu nemůže existovat odvaha.“
Christopher Paolini
Pro více podobných článků si přihlašte odběr:
