Naším národním mottem jsou slova Pravda vítězí. Snad nám byla vtisknuta jako upomínka pro horší časy, snad náznak směru, kterým by se naše společnost měla ubírat. Ta se ale ubírá směrem úplně opačným. Posledních pár let u nás totiž vítězí hlavně lež. Už dávno neplatí, že lež má krátké nohy, protože se ji už ani nikdo nesnaží chytit.
Naučili jsme se žít ve lži a už nám ani nevadí, že se v ní utopily všechny naše hodnoty. Možná nevěříme tomu, že by měl někdo potřebu lhát, a tak svou důvěru slepě vložíme v prázdná slova lživých argumentů. Máme pocit, že vše je ve skutečnosti jinak, než nám oni říkají, máme pocit, že oni lžou a věříme těm, kteří své lži rafinovaně převlékli za pravdy.
Pravda v médiích
Seriózní média jsou často terčem obvinění ze lži. Asi proto, že stoprocentně nepodporují názor daného čtenáře či diváka, který v objektivních a neutrálních zprávách nenachází konfirmaci pro svůj pohled na svět. Informace, které přinášejí, opírají o odborníky či data a nespoléhají pouze na zkušenosti obyčejných lidí, které jsou často ovlivněny kontextem. Nesnaží se cílit na čtenářovi emoce, vyvolávat v něm vztek nebo nenávist.
Když si čas od času pročítám nějaké internetové diskuze, mám pocit, že mnoho lidí prostě nedokáže věřit jednoduchým vysvětlením. Za vším vidí spiknutí, za vším vidí tahání za nitky od mocných. Přestali věřit v prachobyčejnou motivaci lidí dělat cokoliv, aniž by jim to někdo přikázal, aniž by následovali nějaký vyšší cíl. Přestali věřit na prostou náhodu, řídí se heslem, že “náhody neexistují”.
Sprostě vymyšlené zprávy za účelem šířit strach, paniku a ovlivňovat politický názor nebo poškodit názorového oponenta, proletí společností jako kulka. Kulka, která zasáhne lidská srdce, protože potvrzuje to, co si dotyční dávno myslí. Když se později zjistí, že šlo o lež, dozví se to jen pár lidí a část z nich tomu vůbec nebude věřit. Však taky jak bychom mohli přiznat, že jsme se mýlili?
Přemýšlím, jak je celý svět zvrácený, že jsme se dostali do fáze, kdy se věří více lži než pravdě. Možná tomu tak bylo vždy, že lež měla větší moc než pravda. Chce ale dnes ještě vůbec někdo pravdu slyšet?
Bez pravdy není svobody
V době, kdy pravda a lež splývají v jedno, můžeme dle mého těžko mluvit o svobodě. Jak můžeme být svobodní, když nemáme pravdivé informace, abychom se mohli rozhodnout podle své vůle? Když uvěříme lžím, stáváme se obětí manipulace, stáváme se obětí druhých lidí, kteří využívají naši naivitu a strach k dosažení svých cílů – ať už politických nebo majetkových. Jakmile nás někdo využívá a ovládá skrze svou pavučinu lží, nejsme svobodní.
Lživé informace jsou dnes pro spoustu lidí stavebním kamenem jejich názorů, podle kterých tvoří svá rozhodnutí. Lži ovlivňují volby. Ovlivnily poslední dvě volby prezidenta u nás, ovlivnily Brexit i zvolení Trumpa. Lži mají sílu, proto nedává smysl se smát těm, kteří jim věří. Nedává smysl mávnout rukou nad dezinformačními weby a nad politiky, kteří nám lžou do očí.
Lži mají sílu, proto nedává smysl se smát těm, kteří jim věří.
Citujme historii
Čas od času zabrousím na facebookovou stránku nejmenované politické strany. Čtu si její příspěvky a názory příznivců. Vím, že hodně lidí se tomu směje, ale mně z toho spíš běhá mráz po zádech. Informace buď lživé nebo bez kontextu ovlivňují mínění nemalého počtu lidí. Její předseda zde konstruktivně buduje nenávist, z části pomocí lží z části pomocí strachu. Manipulace lží samozřejmě není novinkou, však už i Adolf Hitler pronesl: „Říkej lež dostatečně hlasitě a dostatečně dlouho a lidé tomu uvěří.“ Smutná pravda.
Mým cílem zde určitě není citovat Hitlera, chci ale citovat historii, protože pokud si nebudeme připomínat, jak můžeme dopadnou, máme-li ve vedení lháře, spadneme do oněch sítí znovu a znovu. Historii už nezměníme, zničené životy našich předků už nezachráníme. Naše moc je v přítomnosti, která nám dává šanci ovlivnit budoucnost. A to tím, že budeme vždy ctít a hledat pravdu, protože i líbivá lež může být ve výsledku mnohem bolestivější než krutá pravda.
