Velký boom psychologických knih o osobním rozvoji se odehrál už před pár lety. Téma seberozvoj je ale stále velmi často diskutované. Na internetu se objevila velká spousta lidí, kteří na seberozvoji staví svůj byznys, ale i spousta obyčejných profilů, které o různých zásadách osobního rozvoje mluví a šíří mezi své fanoušky. Neříkám, že je to špatně. To vůbec ne. Pracovat na sobě je výsada a trošku už i povinnost člověka žijícího v 21. století. Nezapomínáme ale na to, že každý z nás je individuální lidská bytost?
Myslím, že zapomínáme. Ve spoustě pravidel, které se snažíme formulovat, a za nimiž jistě nestojí žádný zlý úmysl, se může naše osobnost lehce ztratit. Mysli pozitivně, využij sílu myšlenky, dělej práci snů, opusť toxické vztahy – to jistě jsou všechno pravdivé a prospěšné rady. Ne vždy je ale lehké uplatnit všechna tato „pravidla pro šťastný život“, kdyby bylo, žijeme šťastné životy všichni. Přitom často se tyto poučky tváří jako nesmírně jednoduché. Tři kroky ke změně života! Buď prostě šťastný! Jen mysli pozitivně a sleduj zázraky! Takhle to ale přece nefunguje! Seberozvoj je běh na dlouhou trať, nikoliv sprint. Často měníme dávno zaběhnuté vzorce a to prostě nejde hned.
A proč mně se nedaří?
Znáte to, čtete knížku a najednou se dozvíte, jak někdo dokázal založit firmu, během dvou let expandoval na zahraniční trh a teď je z něj milionář, a to všechno jen díky pozitivnímu myšlení a pevné vůli. To zní skvěle. Čtete dál o ženě, která si každou noc představovala, že narazí na svého vysněného partnera, až ji jednou oslovil neznámý muž v metru. Žijí spolu šťastně už sedm let a mají tři děti. To chci taky, říkáte si.
Ačkoliv příklady hezky dokládají to, o čem se v teorii pouze mluví, nesmí v lidech probudit tendenci se srovnávat. Inspirováni dojemnými příběhy se rozhodneme, že budeme taky myslet pozitivně a vizualizovat si splnění našich snů. Řekněme, že vydržíme třeba půl roku (což moc lidí nevydrží) a najednou zjistíme, že se nám to nedaří. Budeme frustrováni. Možná i trošku v depresi, že ani další z našich pokusů o lepší život nevyšel. Proč to nejde? Protože to není jednoduché. A my to musíme konečně pochopit.
Přirozené nedostatky
Musíme si uvědomit, že se od sebe navzájem lišíme. Máme jiné talenty, jiné schopnosti, jiné psychické naladění, sílu vůle a také rozdílný výchozí stav. Příběhy ostatních nás můžou bezesporu motivovat, ale uvědomme si, že my nejsme ideálním prototypem člověka. Necháme se strhnout problémy, myslíme negativně, zapomínáme, prokrastinujeme, máme potíže se sebe-disciplínou, všechno chceme hned, bojíme se, nevěříme si, máme jiné zkušenosti, pochybujeme, občas chceme všechno vzdát a jsme líní.
Samozřejmě, se vším výše popsaným se dá pracovat, ale to všechno také stojí v cestě všem těm ideálním scénářům o úspěšných firmách, dokonalých partnerech nebo vydělaných milionech. Svou nezanedbatelnou roli navíc vždy hraje také štěstí a náhoda. Štěstí nám ne vždy přeje a náhodu neovlivníme.
V případě, že by mě někdo špatně chápal, nepochybuji o žádném ze seberozvojových principů, jde mi jen o to, že nic z toho by nemělo vést k tomu, že čtenáři budou frustrovaní, protože jim se podobných výsledků nedaří dosáhnout, ať se snaží, jak se snaží. Často to jsou totiž naše úspěchy a neúspěchy hodně ovlivněny tím, jací jsme povahově. A ačkoliv i naše povaha se dá měnit, jsou věci, které nás prostě definují, ať chceme nebo ne.
Jak číst knihy osobního rozvoje?
Autoři nemůžou udělat mnoho jinak, to my čtenáři musíme přestat vnímat seberozvojové knihy jako ultimátní návody na lepší životy. Jsou to rady a my je můžeme vyzkoušet a zjistit, zda fungují i pro nás. Nesmíme se přitom srovnávat s autory a jejich kouzelnými příběhy. Lepší cesta, než toužit být jako někdo, je cesta za sebepoznáním. Bez toho, aniž bychom poznali sami sebe, se nám jen těžko bude naslouchat nějakým zásadám. To je pravý seberozvoj. Rozvíjení své vlastní osobnosti, růst nás samých s ohledem na všechny naše charakteristiky.
Nemusíme dělat všechno, co přečteme, že pomáhá. Čtěme kriticky a přestaňme věřit tomu, že je vše jednoduché. Není, protože život není jednoduchý. Tak proč by měl seberozvoj být? A právě proto, že to není snadné, nemusí si nikdo z nás vyčítat, že nedokáže myslet stále pozitivně, že dělá chyby ve vztazích, že nedokáže překonat svoje strachy.
Nemáme v hlavě algoritmy
Kdy už si uvědomíme, že jsme jen lidé? Kdy už pochopíme, že nemáme v hlavě algoritmy, abychom se vždy správně rozhodli, abychom nikdy neselhali, abychom každý večer nezapomněli na pravidelnou meditaci?
Čtěme seberozvojové knihy, naslouchejme těm, kterým se něco podařilo, snažme se zavést do života zdravější návyky, inspirujme se, nechme se motivovat, ale nikdy nezapomínejme na to, že jsme jenom lidi. Trošku líní, se slabou vůlí a naprosto přirozenou tendencí dělat chyby. Nikdy nebudeme dokonalí. A vždycky se od sebe navzájem budeme lišit v bambilionu věcí.
