Toxická pozitivita – co to je a jak s ní skoncovat?

Chcete být šťastní? Naučte se myslet pozitivně, slibují nejrůznější “příručky na život”. Je to ale opravdu tak jednoduché? Pokud předstíráte, že negativní emoce neexistují a každého (i sebe) odbýváte frází, že se všechno v dobré obrátí, dopouštíte se něčeho typického pro dnešní společnost – toxické pozitivity.

V tomto článku se dozvíte:

• Co je to toxická pozitivita?
• Jaké jsou znaky toxické pozitivity?
• Jak toxická pozitivita dopadá na naši psychiku?
• Jak toxická pozitivita dopadá na naše vztahy?
• Jak přestat být toxicky pozitivní?
• Kdy myslet pozitivně?

Tak začněme hned tím, co to toxická pozitivita je a jak jí poznat.

Co je to toxická pozitivita?

“Nesmíme si dovolit luxus ani jediné negativní myšlenky,” dočte se čtenář toužící po změně svého života v knize Mnich, který prodal své ferrari, jednom z nejprodávanějších sebe-rozvojových titulů. Je pravda, že člověku, který neustále myslí negativně, nebude v životě příliš veselo. Paradoxem však je, že veselo nebude ani tomu, kdo si nedovolí ani jedinou negativní myšlenku.

Lidský život je vedle spousty krásných věcí plný trápení, bolesti a strastí všeho druhu. Dnešní člověk ale jako by se snažil tomuto trápení vyhnout, nedovolit si negativní emoce a negativní myšlenky vytěsnit z hlavy. Určitě jste si už také všimli všudypřítomného tlaku na pozitivitu. Nejen sociální sítě jsou toho plné. Předstírání, že je všechno v pořádku, se pohodlně usídlilo i v našich reálných životech.

Koncept toxické pozitivity vznikl v reakci na některé myšlnky pozitivní psychologie (respektive jejího komerčního využití), kterou jako západní společnost nyní následujeme. Jde o označení pro naše přílišné oslavování všeho, co je pozitivní a růžové a naopak zatracování toho, co se nehodí do našeho obrázku šťastného života.

“Toxická pozitivita je definována jako akt odmítání nebo popírání stresu, negativity nebo jiných negativních zkušeností, které v životě nastávají.”

Sokal, Trudel, & Babb, 2020

Jaké jsou znaky toxické pozitivity?

Toxicky pozitivně můžete promlouvat nejen k sobě, ale i k druhým. Možná si to ani neuvědomujete, protože k tomu, abychom věřili v lepší zítřky a pěstovali si v životě štěstí, jsme poslední dobou vychováváni. Negativní emoce a prožitky se staly nežádoucí, zatímco ty pozitivní kultem, který musíme následovat.

Znaky toxické pozitivity můžeme nalézt především v naší řeči. Když promlouváme sami k sobě, ale i k druhým, kteří se nám svěřili se svým trápením.

Odpovězte si sami, jak často pronášíte následující věty:

• Bude to dobrý!
• Nebuď tak moc negativní!
• Ale no tak, však by mohlo být hůř!
• Podívej se na ty světlé stránky věci!

Ačkoliv skutečnost, že každé trápení přejde a zase bude lépe, může být upokojující, většinou nám ve chvílích nejtěžších nepomáhá. Není v zásadě nic špatného hledat na věcech to dobré, nesmí to být ale na úkor volnému průchodu našich emocí.

Toxickou pozitivitu poznáte snadno. A dobrá zpráva je, že jakmile budete vědět, že existuje (což už teď víte), můžete se jí snadno zbavit. Jaké jsou tedy znaky toxické pozitivity? Jak ji poznat?

• Zažíváte pocit viny, že prožíváte negativní emoce
• Nedáváte najevo své pocity
• Odsuzujete druhé, protože nemají pozitivní přístup
• Místo abyste druhé vyslechli, přesvědčujete je, aby byli šťastní
• Snažíte se přejít negativní emoce, být jen pozitivní
• Druhým často říkáte, aby mysleli pozitivně, že vše je, jak má být apod.

Díky těmto znakům toxickou pozitivitu snadno odhalíte. Proč ale odstraňovat nadměrnou pozitivitu? Jaké dopady na nás mohou tyto projevy mít?

Jak toxická pozitivita dopadá na naši psychiku?

Myšlenky Sigmunda Freuda jsou dnes již v lecčem překonané. I tak však jeho teorie mají výrazný přesah do dnešní psychologie. Freud jednou prozřetelně napsal, že “nevyjádřené emoce nikdy nezemřou. Jsou pohřbeny zaživa a vyjdou na povrch později ošklivějšími způsoby.” I novější studie Freudovým poznatkům o souvislosti potlačených emocí a fyzických i psychických důsledků dávají za pravdu (například zde, zde a zde).

Negativní prožitky jsou nedílnou součástí života. Stejně tak musejí být i negativní emoce. Zakazovat si tyto emoce a snažit se je zakrýt pomocí pozitivních hesel typu “Bude zase dobře!” může mít nepříjemné důsledky na naši psychiku.

Právě potlačování negativních emocí je největším rizikem toxické pozitivity. Jak ale tvrdil Freud, emoce, které skryjeme, ve skutečnosti nezmizí, ale vrátí se v mnohem horší podobě. A to jak v psychické formě – úzkosti nebo deprese, ale také ve fyzické rovině, jako jsou chronické nemoci i akutní stavy. Potlačování emocí má negativní vliv také na sebevědomí, paměť nebo krevní tlak.

Dalším z problémů je pocit viny, který můžete mít, budete-li si negativní pocity vyčítat. Je přirozené, že všichni chceme být v životě šťastní, ale není nic špatného na tom cítit se čas od času nešťastně. Není to nic, za co bychom se měli vinit. Pocity viny však ve výsledku všechno jen zhoršují a ničemu nepomáhají.

V neposlední řadě nás může toxická pozitivita brzdit v opravdovém růstu. Pokud všechno zameteme pod polštář s tím, že tak to prostě je, nedovoluje nám to procítit naše trápení, posunou se skrze něj a stát se lepším člověkem.

Jak toxická pozitivita dopadá na naše vztahy?

Vztahy jsou nezbytné pro zdraví i štěstí člověka a vidět se s někým blízkým působí příznivě na naši psychiku. Je samozřejmé, že budeme-li neustále negativní ve společnosti druhých lidí nebo pokud si budeme stěžovat od první chvíle, co se potkáme, naše vztahy tím utrpí. Také opačný extrém však pro vztahy nevěstí nic dobrého.

Toxická pozitivita může mít neblahý dopad také na naše vztahy. Člověk určitě nemá špatný úmysl, když druhému říká, že bude všechno zase v pořádku. Když se vám však svěří kamarád s problémem, je potřeba ho vyslechnout a dát mu najevo především to, že tu pro něj jste a že za ním stojíte.

Pro spoustu lidí není příjemné rozebírat složitá a nepříjemná témata, proto před tím často utečou tím, že se místo vyslechnutí druhého člověka snaží uklidnit. Vztahy tímto chováním mohou trpět, protože reakce typu “Bude to dobrý” druhého člověka umlčují a nedávají mu tak prostor se svěřit blízkému člověku.

Toxická pozitivita způsobuje to, že vztah pouze pluje na povrchu a může tím pádem působit falešně, protože vy nebo vás kamarád snadno nabyje dojmu, že se o něj ve skutečnosti tolik nezajímáte a že je na své problémy sám.

Jak přestat být toxicky pozitivní?

Konečně se dostáváme k samotnému řešení. Jak přestat být toxicky pozitivní? První krok už jste udělali, chcete změnit svoje chování a možná začít být smířlivější s celým spektrem emocí, ne pouze s těmi pozitivními. Teď už víte, že toxická pozitivita existuje a že může být škodlivá pro naše zdraví i vztahy – snáze si teď všimnete takového chování u sebe i u svých blízkých.

Pomůže vám:

• Uvědomit si negativní emoce, vyjádřit je – neznamená to být neustále negativní, ale nedělejme, že negativní emoce neexistují
• Pozorujte, zda jste oporou pro druhé, snažte se jim naslouchat – neodbývejte druhé prostým ubezpečováním, že bude všechno brzy dobré
• Buďte realističtí, co se týče emocí – neočekávejte, že se budete neustále cítit jako v pohádce
• Změňte to, jak mluvíte k sobě i k druhým – viz obrázek

Na tomto obrázku vidíte věty, které často používáme, když máme my nebo někdo jiný problém. Hned vedle je alternativa, kterou můžete použít a vyhnout se tak toxické pozitivitě.

Kdy myslet pozitivně?

Extrémy nikdy nepřinášejí nic dobrého, stejně jako je špatné být toxicky pozitivní, je stejně špatné být toxicky negativní. Obojí je, jak vyjadřuje samotný název, jedem našeho života. Je faktem, že optimisté jsou v životě šťastnější než pesimisté. Kdy tedy myslet pozitivně a kdy už se jedná o toxické chování?

Vždy samozřejmě záleží na situaci, potkáte-li se náhodou s kamarádem na ulici asi mu nezačnete hned brečet na rameno, že se poslední dobou cítíte hrozně. Pokud se vám ale nepovedla nějaká maličkost, určitě nemá smysl se tím týdny trápit. Pozitivita začne být toxická ve chvíli, kdy kvůli následování kultu štěstí odmítáme to, jak se doopravdy cítíme a kdy nenasloucháme sobě, ani druhým.

Všichni potřebujeme vědět, že bude zase dobře, že se přes to bolestivé dostaneme a budeme šťastní jako dřív. Je ale hrozně důležité svou emoci rozpoznat a případně s ní dál pracovat. Emoce pro nás totiž mohou být určitým signálem, vedou nás a ukazují cestu. Když si je budeme zakazovat, stejně se v nás uhnízdí a neprojevená negace si najde cestu ven jiným způsobem.

“Když si odpíráme schopnost cítit bolest za nějakým účelem, odpíráme si schopnost cítit vůbec nějaký smysl života.“

Mark Manson