Po radostném létě přichází pochmurný podzim, dny budou kratší a rána studenější. Tento počátek školního roku je od těch minulých přece jen v lecčem odlišný. Bude se odvíjet na pozadí koronavirových omezení a trvající nejistoty. V době, kdy nemůžeme přesně odhadovat, co bude zítra, potřebujeme najít nějakou jistotu. Touto jistotou nám může být naše vlastní cesta. Směr, kterým chceme jít nehledě na to, jaké jsou zrovna okolnosti. Jak si ale načrtnout onu pomyslnou cestu? Co si sepsat desatero tohoto školního roku?
Pojďme si společně slíbit sami sobě pár věcí. Nemusíme se snažit o životní změny, stačí jen maličko upravit svůj životní styl tak, abychom byli spokojenější. Sepsala jsem níže své desatero, podle kterého bych se chtěla řídit (nejen tento rok). Deset světýlek, která mi budou svítit na cestu, když nebudu vědět, jakým směrem se ubírat.
1) Budu laskává k sobě i k druhým
Laskavost změní svět, říká se. Možná ano, možná ne. Co ale může laskavost opravdu změnit je náš život. V novém školním roce bych k sobě chtěla být laskavější, neodsuzovat se za svoje chyby, umět si odpouštět. Ale protože i laskavost k druhým dokáže divy, chci být milá k lidem okolo mě, nabídnout pomoc, naslouchat, chovat se k ostatním hezky. Přála bych si se více usmívat, na sebe i na ostatní, protože úsměvy mají sílu rozzářit i ten nejčernější den a všichni to víme.
2) Přijmu své nedostatky
Vždy jsem se snažila bojovat se svými nedostatky. Teď ale chápu, že bojovat s nimi, znamená bojovat s celým mým já, protože moje já není jen to dobré, ale i to špatné. Chci svoje nedostatky přijmout a nenutit se do věcí, co mi nejsou příjemné. Učit se říkat ne a odejít, když se kdekoliv nebudu cítit dobře. Chci obejmout své nedostatky (které ve skutečnosti nejsou nedostatkem, ale jen odlišností) a pochopit, že to všechno jsem já.
3) Dopřeji svému tělu, co potřebuje
Mé tělo je tu pro mě neustále. Přála bych si mu více naslouchat, pochopit, jakou stravu vyžaduje a jaká mu naopak nedělá vůbec dobře. Zároveň bych se chtěla častěji pohybovat, zlepšovat imunitu a jíst zdravě. To všechno by ale postrádalo smysl, pokud bych své tělo neustále zasypávala nenávistí a negativně hodnotila kteroukoliv z jeho částí. Mít rád své tělo není něco, co jde udělat ihned. Mít rád své tělo je cesta a já po ní chci kráčet.
4) Budu pečovat o svou duši a mysl
Na jedné straně je hmotná stránka – tělo, na druhé nehmotná – říkejme jí třeba duše. Dopřeji si odpočinek, když ucítím, že ho potřebuji. Nebudu se snažit být dokonalá, nutit se do nějaké formy ideálního člověka. Dopřeji si relaxaci, cvičení jógy a pravidelnou meditaci. Budu se snažit dodržovat zásady psychohygieny a ulevit tak duši a mysli od stresu a všeho negativního. Svou mysl se budu snažit více pozorovat a přenášet se do přítomného okamžiku – praktikovat mindfulness.
5) Vyhradím si více času na čtení
Vzdělávání se o tom, co nás zajímá, vede často i k hlubšímu poznání sebe samého. V poslední době z knížek čerpám inspiraci pro život i pro blog. Chtěla bych si vyhradit více času na čtení, získat větší přehled o věcech, co se dějí kolem i uvnitř nás. Chtěla bych se občas ztratit ve fiktivních příbězích, které mě umožní vystoupit na chvíli z reality a naplno vstoupit do světa fantazie.
6) Propojím se s přírodou
Příroda má nezastupitelnou roli v našem životě. Jsme její součástí a když jdeme na procházku, příjemně to na nás působí. Proto bych chtěla pravidelně chodit ven, objevovat nová zákoutí a nechat v zeleni rozpustit svůj stres a obavy. K přírodě bych se ale chtěla obrátit celkově, objevit sílu bylinek nebo pomalu přejít na přírodní kosmetiku.
7) Zapracuji na svém strachu
Nechci nechat strach, aby ovlivňoval můj život. Nechci ho nechat rozhodovat o tom, co udělám a kým budu. Nemyslím tím, že ho chci ze svého života odstranit úplně, spíš jen vnímat, že tu je, ale nenechat se jím paralyzovat. Budu se snažit se mu vždy postavit a překonat ho. Ale když to zrovna nepůjde, a já nebudu mít sílu mu vzdorovat, nebudu si to vyčítat a budu věřit, že někdy v budoucnu to půjde. Až na to budu připravená.
8) Budu udržovat zdravé vztahy
I když si myslím, že s lidmi, kteří jsou pro mě důležití, trávím mnoho času i nyní, nechci, aby bylo celé desatero jen o mně. Vztahy jsou jedna z nejdůležitějších věcí v životě, možná úplně nejdůležitější. Pečovat o ně je mým posláním. Neznamená to nedělat chyby, znamená to naslouchat, nabídnout pomoc, nephubbovat a upřímně se o ostatní zajímat. Být tu pro ostatní, když mě budou potřebovat a vážit si času stráveného se svými blízkými.
9) Věnuji pár chvil sama sobě
Teď když už vím, že je pro mě důležité být každý den chvíli sama, chtěla bych si tento čas dopřát. Uvařit si čaj a na pár chvil se vrátit k tomu, co se přes den stalo, co se mi povedlo a ideálně si to všechno zapsat do deníku. Skrze tyto chvíle strávené se sebou bych chtěla víc poznat, kdo jsem a co v životě vlastně chci. Mimo jiné také zhodnotit, jak se mi daří dodržovat mé desatero. Čas o samotě může mít ale i formu procházky.
10) Dopřát si čas
Chci sama sobě dopřát si čas v tom nejširším možném významu. Nechtít všechno hned, nechtít okamžitou změnu, okamžité zvládnutí svých emocí. Dopřát si čas na odpočinek, dopřát si čas na rozmyšlení, dopřát si čas na pláč. Nespěchat a nehnat se za svými cíli, občas jen tak sedět a nic nedělat, dovolit si nebýt produktivní a dovolit si nebýt dokonalá. Dopřát si jakýkoliv čas, který potřebuji.
Jaké bude vaše desatero?
Šablony ke stažení:
Šablony k stažení
Je nutno podotknout, že tohle desatero se nehodí jen pro ty, co jsou znovu do školy ale celkově pro všechny lidi. Snad by se to mělo tesat i do kamene. Jsou to opravdu moudré a osvícené rady.
To samozřejmě, je to pro každého 🙂
Děkuji moc!