O blahodárných účincích pohybu na naše fyzické i duševní zdraví se dnes mluví stále častěji. Pohyb je s duševním zdravím velmi propojený a často se tak uvádí jako jedna z metod duševní hygieny, která očistí mysl i duši.
Anděla se již sedmnáctým rokem věnuje tanci a jak sama říká, ráda by o léčebných účincích pohybu vyprávěla ostatním. V tomto rozhovoru nechá čtenáře nahlédnout do tajů tanečně-pohybové terapie a prozradí, co vnímá jako problém současné společnosti ve vztahu k pohybu.
V rozhovoru se dozvíte:
- O životě a pohybu. Jak dosáhnout spokojenosti?
- Jak pohyb léčí duševní zdraví?
- Jak probíhá pohybová terapie?
- Jak často se pohybovat a jak se motivovat?
Pohyb jako životní filozofie
Motto tvého blogu zní „Pohyb je život, život je pohyb“. Můžeš tuto myšlenku blíže rozvinout?
Když se nad tím zamyslíme, celý život je o pohybu. Život pohybem začíná, s pohybem přicházíme na svět. A uvnitř našeho těla se také nic nezastaví. Krevní oběh, cesta informací do mozku, zažívání, to vše je utvářené pohybem.
Pro naše tělo je pohyb to nejpřirozenější, co existuje. Není přirozené vysedávat na gauči. Je přirozené se hýbat, protože celá soustava svalů, kostí a šlach je vymyšlená tak, aby nám umožnila pohyb. Stejně tak, když mluvíme o psychice, tak často říkáme “psychické pohnutí”. A opět jsme u pohybu. Pohyb zkrátka protíná celý náš život.
Píšeš, že jsi přesvědčena o tom, že člověk se skládá z těla, duše a ducha. Dokázala bys popsat, jakou souvislost má pohyb s každou z těchto částí?
Tato myšlenka není ode mě, ale pochází z filosofie jménem antroposofie, se kterou jsem se setkala na mé škole – Waldorfském lyceu. Jejím autorem je Rudolf Steiner. Celé tohle pojetí člověka mi je velmi blízké.
Kdybych měla ale říct, jak pohyb souvisí s každou z těchto částí, pak u těla to je jasné. Když se nehýbe a pohybem neposiluje, pak chátrá. Pohyby duše jsou naše myšlenkové pochody, naše emoce, které přicházejí a odcházejí.
A duch to je pro mě v tuto chvíli stav, ve kterém se tělesné a duševní pochody setkávají, kde dochází k jejich propojení s něčím vyšším, jiným, mimo naše myšlení a čas. Ducha si může každý nazvat, jak chce – může to být vyšší moc, Vesmír, nebo třeba Bůh. Ale je to zkrátka to něco mezi tělem, zemí a nebem.
Mluvíš také o tom, že teprve když tyto části propojíme, staneme se celistvými a spokojenými. Vidíš pohyb jako cestu k této celistvosti a spokojenosti?
Samostatný pohyb není určitě cestou ke spokojenosti a celistvosti, ale je jejím velkým základem. Běžně čtu u lidí, kteří se zabývají fitness a zdravým životním stylem, že klíčových je 20 % pohybu a 80 % stravy. To si úplně nemyslím. Věřím, že pohyb se na celkové pohodě podílí mnohem větší měrou.
Pro mě je celistvost a spokojenost složena z psychické pohody, pohybu a zdravého životního stylu (sem patří strava, ale třeba i naše rituály, naše každodenní rozpoložení a celkový přístup k životu). Všechno se na celkové pohodě a celistvosti podílí zhruba z jedné třetiny a všechno by mělo být v rovnováze.
Pro mě je celistvost a spokojenost složena z psychické pohody, pohybu a zdravého životního stylu.
Jakýkoliv pohyb je pro mě něčím, co nám k této rovnováze velice pomáhá. Pomáhá třeba správné funkci našich orgánů, třeba našemu trávení. Pokud jsme uspěchaní a neklidní, je možné se pohybem zklidnit a tím opět přispět k celkové rovnováze. Tato cesta tak podle mě tkví v tom, že všechny tři složky – psychiku, pohyb (tady bych možná mohla mluvit obecněji i o tělu jako takovém) a zdravý životní styl – máme v rovnováze.
Pohyb a duševní zdraví
Dokáže pohyb léčit?
Ano, rozhodně. Jak jsem říkala výše, může určitě zklidňovat, léčit nesrovnalosti v našich pohybových vzorcích a tím léčit naše tělo. Může léčit i naši psychiku, protože pohyb je vlastně jedním z prostředků komunikace. Tělem se vyjadřujeme mnohdy lépe a přirozeněji než naší řečí.
Když jsme schopni vyjádřit své emoce a psychické rozpoložení pohybem, dojde k pojmenování našich “problémů”. A pojmenování je první velký krok k tomu, abychom na problémech začali pracovat.
Když opomeneme zdraví fyzické, na které má pohybová aktivita nesporný vliv. Jak vnímáš propojení pohybu a duševního zdraví/psychiky?
Jako zásadní. Pohyb může léčit depresivní stavy, pomáhá například také při demencích, autismu či hyperaktivitě. Může být jak prevencí, tak léčbou konkrétních psychických onemocnění. A opět je to tím, že umožňuje pojmenovávat beze slov, zvládá zklidňovat, napomáhá komunikaci a pracuje s psychickými stavy, které jsou mimo běžnou rovnováhu.
Pohyb je schopný tuto rovnováhu znovu nastolit přes konkrétní cvičení. Třeba depresivní člověk potřebuje zapomenout s pomocí pohybu na své stavy a potřebuje trochu rozhýbat z apatie. Když se zadá správné cvičení, je tohle dost dobře možné. Je jen třeba přesně popsat, v čem konkrétně daná nerovnováha spočívá.
Tělem se vyjadřujeme mnohdy lépe a přirozeněji než naší řečí.
Pohybová a taneční terapie
Procházíš výcvikem taneční a pohybové terapie. V čem taková terapie pohybem spočívá?
Taneční a pohybová terapie využívá pohyb jako lék a terapeutický prostředek, případně jako prostředek diagnostiky. V taneční a pohybové terapii se místo otázek člověk zkrátka hýbe.
Taneční terapie pracuje s dynamikou osobnosti a s konkrétními problémy (třeba s problémem zařadit se do kolektivu). Je schopná pomoct nám překračovat hranice – člověk, který má problém komunikovat s okolím, je schopný následně v terapeutické skupině tento problém postupně překonávat. Vše ale začíná důvěrou a pocitem bezpečí. Terapeutický kruh musí utvořit bezpečný prostor, ve kterém se dá pracovat.
Taneční terapie je schopná následně pracovat i s nevyřčeným, s naším podvědomím. Podvědomí je něco, co může způsobovat velké problémy, když mu nedáme průchod. A v taneční a pohybové terapii je možné mu průchod dát.
Jakým způsobem může taneční terapie probíhat?
Taneční terapie probíhá buď jen mezi čtyřma očima, nebo ve skupině. Může probíhat s hudbou, ale co je možná překvapivé, i bez hudby. V takové chvíli využívá třeba jen rytmus našeho těla jako hudbu (dech, tlukot srdce) a naši imaginaci (vyjádři aktuální emoce, stavu, myšlenky).
Jaká je role terapeuta?
Role terapeuta je ukazovat cestu a otevírat nové možnosti, ukazovat různé perspektivy. Rozhodně není jeho úkolem přesně radit a rozkazovat.
Zároveň musí umět terapeut pojmenovat problémy, které třeba klient neřekne na první dobrou, protože o nich sám neví. To vše ale jde vyčíst z pohybu. Z toho, jak se člověk rychle hýbe, jak používá sílu a energii v pohybech, zda jsou jeho pohyby přímé a jasné, nebo neurčité, zda jsou blízko u těla, nebo daleko a podobně. To vše o daném člověku napoví, v jakém aktuálním stavu se nachází a jaký vlastně je. Tělo mluví za nás. Tělo nelže.
Jaké využití tedy může mít tanec u duševně nemocných pacientů?
Tady je to různé. Hodně záleží na tom, o jaký druh nemoci se jedná. Třeba latinskoamerické tance je možné využít při léčbě depresí nebo u lidí se sebevražednými sklony. Flamenco je vhodné pro týrané ženy, pro ženy s malým sebevědomým, protože je naučí “dupnout si”. A to doslova i obrazně. A třeba break dance, nebo hip hop je zase úžasný k vybití energie u hyperaktivních dětí.
Je pro terapii pohybem vhodný každý sport? V čem je tanec výjimečný?
V podstatě každá aktivita, kterou děláme pro radost a která přispívá k naší duševní pohodě tím, že můžeme “vypnout”, je terapií.
Taneční terapie je ale úžasná v tom, že zvládá pracovat s našimi pohybovými a psychickými vzorci a pomáhá nám vyjádřit se. Těžko bychom se vyjadřovali třeba při basketu, nebo při běhu. Tanec je jazyk, jazyk těla. A to otevírá ohromné možnosti. Vyjádříme všechno, aniž bychom třeba řekli jediné slovo. To je myslím ten největší benefit.
Čtěte také:
Pohyb a duševní zdraví: Objevte kouzlo endorfinů
Pohyb a každodennost
Co vnímáš jako největší problém současné společnosti ve vztahu k pohybu?
Já si myslím, že je úžasné, že se o pohybu tolik mluví a tolik lidí se o něj zajímá. Plno lidí chodí běhat, nebo alespoň na procházky. Plno lidí cvičí, nebo posiluje. Ale mám trochu pocit, že se z pohybu vytrácí právě ta nejvíce léčebná stránka – ta duchovní. Děláme tzv. pohyb pro pohyb, pohyb pro to, abychom měli krásné tělo. Ale už ho neděláme jen proto, že je možné díky němu léčit sami sebe.
Na druhou stranu, třeba kalistenika, jóga, či pilates, jsou o hledání něčeho vyššího, něčeho za pohybem. O překonávání našich limitů, limitů těla, limitů hlavy a to samo o sobě už na naši psychiku funguje. Takový ten pocit, když se člověk poprvé postaví do stojky – to je překročení vlastního limitu a v přeneseném smyslu zvládnutí nějakého problému. A to se pak už dá krásně použít – zvládla jsem stojku, zvládnu i tenhle pracovní úkol.
Mám trochu pocit, že se z pohybu vytrácí právě ta nejvíce léčebná stránka – ta duchovní.
Dá se říct, kolik času denně by měl člověk pohybu věnovat?
Je to strašně individuální. A hlavně je dost ošemetné tvrdit, že by se člověk měl hýbat skutečně každý den. Je to samozřejmě ideální stav, ale někdy je třeba si i odpočinout, být v klidu, nechat tělo zrelaxovat.
Je dobré to střídat. Já třeba se snažím střídat procházky, jógu a protahování a posilování, hlavně formou pilates. Aby to bylo všechno pěkně vyvážené. Jinak stačí alespoň půl hodinky, až hodinu. Ono to pak strašně rychle utíká.
Jak se k pohybu motivovat?
Je důležité vybrat si druh pohybu, který nás baví a naplňuje. To je základ. Cvičím ráda jógu? Super, budu cvičit jógu. Ráda běhám? Fajn, půjdu si zaběhat. Pak strašně pomáhá, když se rovnou převlečeme do cvičebního úboru. To už funguje téměř vždy. A samozřejmě hudba. Pustit si nějakou hudbu, kterou mám ráda, to se potom cvičí mnohem lépe a radostněji.
Často se mluví o tom, že ztrácíme přirozený pohyb. Proč je důležitý a jak tuto ztrátu napravit?
Tady je otázka, co je myšleno přirozeným pohybem. Je to lezení na stromy? Chození po horách a v lese? Pro mě je to třeba pohyb v přírodě. Problémem je, že jsme od ní oddělení – a to třeba už jen botami, což nám už samo o sobě nepomáhá. Chodidlo trpí, nemůže se hýbat tak, jak by mělo, je ztuhlé a tím je ztuhlé i naše tělo.
Je dobré se sem tam proběhnout po louce bosky, nebo třeba na sebe vzít nějaké barefooty a projít se v lese, bez pevné obuvi. Jednou za čas si vylézt na strom a nechodit jen ve městě, ale vyjít třeba i na pěšinku, na kterou byste normálně nešli.
A nezapomínat na dech. Na jeho léčebné účinky se často zapomíná, a přitom jsou úplně zásadní. Dech nám pomáhá získávat novou energii, a naopak vyčistit to, co už nepotřebujeme.
Kde Andělu najdete?
- Na jejích stránkách o pohybu a zdravém životním stylu – listypohybu.cz a listysnu.cz
- Na instagramu @anděla_v_pohybu
- Na youtube Anděla Kubátová
- Ve facebookové skupině, kam přidává rady i cvičení – Zdraví v pohybu
Jak se vám rozhovor líbil? Podělte se o své dojmy níže v komentářích 🙂
