Čvc 242022
Environmentální žal a ekologická úzkost – co to je a jak to zvládat?

Klimatická krize nedopadá pouze na ekosystémy a lidská sídla, negativně působí také na naše duše. Stále více lidí se potýká s ekologickou úzkostí a environmentálním žalem – s pocity, které mají svůj původ ve strachu o planetu. V momentě, kdy začínáme pociťovat důsledky změny klimatu na vlastní kůži, je čím dál tím těžší nepropadat beznaději. Jak environmentální úzkosti zvládat?

V článku se dozvíte:

Ekologická úzkost vs. environmentální žal – rozdíl

Stejně jako se liší naše emoční reakce na osobní krize, mohou se lišit také reakce na krizi klimatickou. Ztráta a nejistota, které s sebou změna klimatu přináší, mohou na každého působit jiným způsobem a vyvolávat v něm odlišné pocity.

Někteří lidé mohou krizi popírat, protože je pro ně těžké postavit se tváří v tvář tak velké existenciální hrozbě. Jiní vnímají přicházející hrozby citlivěji a mohou pociťovat to, čemu se začalo říkat ekologická úzkost. Ta má své kořeny v informacích o zničených ekosystémech, vymírání živočichů nebo znečišťování planety.

Člověk trpící ekologickou úzkosti pociťuje obavy a strach o budoucnost planety i lidstva, které mohou být často spojeny i s typickými příznaky běžné úzkosti, jako je špatný spánek, panické ataky, stres nebo fyzické problémy. Ekologická úzkost má však mobilizující efekt a dokáže člověka vybičovat k aktivitě, která by mohla některým dopadům lidské činnosti na životní prostředí zamezit.

Jiní lidé zase cítí environmentální žal. Ten můžeme charakterizovat podobným způsobem jako jakýkoliv jiný žal či trápení. Jde o reakci na ztrátu a do jisté míry i přijetí této ztráty a vnitřní smíření. Environmentální žal nemá na rozdíl od úzkosti sílu člověka mobilizovat a vybízet k aktivitě. Jeho součástí je pocit, že je vše ztraceno, a že nelze udělat nic proto, aby se to ztracené získalo zpět.

V souvislosti s ekonomickou úzkostí se můžete také potkat se novým pojmem solastalgia, které odkazuje k citové tísni způsobené změnami životního prostředí, ve kterém žijeme a které je nám blízké.

Je normální se takhle cítit?

Environmentální žal i ekologická úzkost jsou naprosto normální a pochopitelné reakce na současnou ekologickou krizi. Člověk je nedílnou součástí přírody a není divu, že nám její ničení působí bolest, o to hůř, cítíme-li vlastní vinu. V každém z nás ale mohou nadcházející klimatické změny vyvolat jinou reakci, lidé pociťující ekologickou úzkost mohou být aktivnější a v záchraně klimatu se více angažovat, nelze však mluvit o tom, že by lidé pociťující žal, jenž je spojený s pasivitou, měli cítit něco jiného a být také aktivními občany. Všechny pocity jsou zcela legitimní.

Ekologická úzkost může být často nepochopená některými lidmi ze starší generace, mezi mladými lidmi je však tento psychický problém stále častější a odborníci varují, že s přibývajícími hrozbami klimatické změny se bude s tímto typem úzkosti potýkat stále více lidí.

Navzdory svým projevům však ekologická úzkost (zatím) není považována za psychickou nemoc, pokud není spojena i s dalšími projevy a pokud nevstupuje do každodenního života takovým způsobem, že by byla omezující. Poté se vyplatí vyhledat odbornou pomoc.

Jaké jsou příznaky ekologické úzkosti?

Ekologická úzkost se pojí s různými příznaky, a to jak s psychickými, tak fyzickými. Patří mezi ně například:

  • vztek či frustrace
  • fatalistické myšlení
  • existenciální smutek
  • pocity viny nebo studu
  • obsedantní (vtíravé) myšlenky
  • panika, deprese
  • problémy se spánkem
  • změny chuti k jídlu
  • obtížná koncentrace

U každého se však mohou projevy lišit a podobně jako u běžného typu úzkosti se mohou objevit symptomy i na fyzickém těle.

Je na tom všem něco pozitivního?

Naše doba je charakteristická svou nadměrnou pozitivitou, nazývanou často jako pozitivita toxická. Negativní emoce, jako je environmentální žal, se tak do našeho šťastného obrázku příliš nehodí. I trápení a bolest však dávají v našem životě smysl a ukazují na jednu důležitou skutečnost: nejsme lhostejní. Není nám to jedno.

Fakt, že tolik lidí cítí úzkost a strach o naši planetu, ekosystémy a živočichy, s sebou přináší naději. Osud planety nám není lhostejný a nejde nám přitom jen o naši vlastní existenci.

Úzkost a strach se mohou přetavit v touhu jednat a měnit. Každý může nejprve začít u sebe, udělat kroky, které udělat může, a poté se stát členem organizací nebo skupin, které se zasazují za lepší ochranu životní prostředí. Podobně jako nám možná běžná úzkost ukazuje cestu našim životem, ukazuje nám tato společenská úzkost cestu pro další dekády našeho soužití s přírodou.

Úzkost, speciálně v jejích vyšších stádiích, však nevěstí nic dobrého pro člověka samotného. Abychom se mohli o planetu postarat, musíme se proto postarat i sami o sebe a snažit se úzkost, stres a žal zmírnit. Třeba pomocí následujících tipů.

Jak zvládat ekologickou úzkost či environmentální žal?

Nadcházející tipy jsou určeny především pro ty, jejichž úzkost není ještě příliš intenzivní a má mírnější povahu. V případě, že zažíváte panické ataky, stavy derealizace či depersonalizace nebo jiné vážnější příznaky, vyhledejte odbornou pomoc.

Pociťujete-li jakoukoliv negativní emoci v souvislosti s klimatickou změnou, vyzkoušejte tyto odborné rady, které vám mohou pomoci tyto pocity zmírnit.

  • Omezte přísun negativních zpráv a informací

O tom, jak negativní zprávy působí na naši psychiku, už jste asi slyšeli. Já vám to ale ráda znovu připomenu. Žijeme v době historicky nejvyšší dostupnosti informací z celého světa, a tak na nás tíha všech těch smutných věcí, co se dějí dnes a denně, dopadá mnohem výrazněji než tomu bylo dřív. Je určitě důležité zůstat v obraze, nic se ale nestane, pokud si na čtení zpráv vyhradíte třeba jen pár minut denně. Existují však i servery, na kterých se dočtete pozitivní zprávy ze světa a vězte, že jich není vůbec málo. Třeba Pozitivní zprávy, kam přispívám i já :).

  • Pusťte se do akce s druhými lidmi

Nedávná studie odhalila, že kolektivní akce organizované za účelem pomoci životnímu prostředí zmírňují environmentální úzkost. Individuální činy, např. třídění odpadu, nemají podle zmiňované studie tak velký vliv na pocity deprese či úzkosti ze změny klimatu, jako ty kolektivní.

Je ovšem důležité obklopit se takovými lidmi, se kterými se budete cítit dobře a kteří budou na stejné vlně. Přístup některých aktivistických skupin vám možná nemusí být sympatický, existuje však spousta spolků, z nichž některý vám možná bude sedět více.

  • Neztrácejte naději

Ať už se vnímáte změnu klimatu jakkoliv, snažte se nikdy neopouštět naději, že se nakonec podaří planetu zachránit. Naděje vás požene dál a bude pro vás motivací, abyste ke svému šetrnému způsobu života přivedli i jiné lidi. Beznaděj vás naopak utopí v nihilismu – proč ale předem házet flintu do žita?

  • Praktikuje psychohygienu

Stejně jako i další duševní problémy, také environmentální úzkosti lze předcházet tím, že budete praktikovat psychohygienu. Jde o soubor určitých zásad, díky kterým se během dne zastavíte a věnujete pár chvil sobě a svému duševnímu zdraví.

  • Spojte se s přírodou

Podle expertů je jednou z významných cest, jak zvládat eko úzkost, hlubší propojení s přírodou. Příroda má léčivý potenciál a funguje trochu jako terapie (proto se pobyt v přírodě nazývá jako ekoterapie). Věnujte se procházkám v přírodě, zahradničení nebo jakékoliv jiné aktivitě v přírodě a uvidíte, že vám bude znatelně lépe.


Reader Comments

  1. Zajímavý článek. Mě nejvíc trýzní zbytečné plýtvání. Třeba vyhazování potravin (A nejhorší jsou supermarkety a fabriky.) Je třeba míň vyrábět. Lidé si pak toho budou víc vážit. Nebo třeba vyhazování věcí, které se ještě můžou použít. A úplně nejvíc mě štve, když někteří lidé přepočítávají všechno na peníze. Jednou jsem v práci chtěla přimět některé kolegy, aby se neplýtvalo. Bylo mi odpovězeno otázkou: “Platíš to?”
    No neplatím. Ale jelikož jsou to všechno zdroje matky Země, tak to nakonec zaplatíme všichni do jednoho. A ona se nás nakonec zbaví, až to pro ni bude neúnosné.

Write a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.